str. 196
Pokud obsahuje sbírka ta příspěvky i z jiných krajů, zapsány jsoü od mých přátel, kteří se se mnou o práci podělili, a to: z Radobic (u Miro tic) od p. E. Průchy, nyní učitele v Bernardicích, z Dol. Nakvasovic (u Vimperka) od p. J. Švika, nyní učitele v Hoře na Šumavě, a z okolí Dobříše od p. G. Hřídela, kníž. revírníka.
Důraz kladl jsem na tu okolnost, aby se každá odchylná melodie a v slovní části každá odchylná myšlénka do této sbírky dostala (třebas již v jiných velkých sbírkách jest zaznamenána), má-li jen svůj zvláštní hudební neb slovní výraz.
posvátné.
1. Nápěv (mně neznámý):
Na tom Božím světě pěkný život jest,
když si jej člověk nezkazí,
přirozenost nám všem dobře přeje,
neboť od Boha pochází ;
i v každém květu
vidím dobrotu,
kamkoli se jen ohlednu;
na tomto pěkný život jest:
pokojný stav za odměnu.
Bůh nám dal pole, dal nám kytičky,
dal nám zvířátka ? potravě,
dal mužům žínky, zinkám mužíčky,
by se měli laskavě;
v každém ohledu
dal nám ourodu,
by stromek štěstí všude květ;
Bůh nám dal pole, dal nám kytičky,
dal nám tento překrásný svět.
Když tak proběhnem ten život lidský
podle zákona daného,
když pracujeme ochotně vždycky
podle užitku jistého —
když se vší ctností,
spokojeností
jsme živi na této zemi:
když tak proběhnem ten život lidský,
tak máme jisté svědomí.
Když Stvořiteli při ranním čase
z odpočinutí děkujem,
když s upřímností v pěkné okrase
tak dva a dva se milujem:
tak požehnání
a radování
s výsosti dolů poprchá,
když Stvořiteli při ranním řase
a při večeru se vzdychá.
Když milujeme utrápeného
bližního svého v ouzkosti,
když jemu dáme něco ze svého
s opravdivou úprimností —
když na to radosť
a ta upřimnosť
s jeho očí slzy smeje:
když milujeme utrápeného,
v srdci se radosť rozleje.
Když z této země zvolá posledně
na nás ten velký mocný Bůh,
by nám odplatil v nebesích věčně,
každému dle jeho zásluh;
Boha viděti
a radovati
budem se tam na výsosti:
když z této země zvolá posledně
nás do té věčné radosti.
|
Píseň tuto, filosofii to venkovskou, našel jsem v písemních pozůstalostech nebožky babičky mé, která takových věcí velká byla Milovnice. Před svou smrtí podělila každou dceru (byly tři) na památku jedním sešitem, z nichž bohužel dva se ztratily a pouze zbyl ten, který dostala má matka (odkudž i zlomek náš). Nápěvu jsem se nedopá-iral, jenom poněkud možno tuto srovnati: Suš. p. 66, p. 67 a Kamar. 1 díl str. 5.
2.
Nápěv. Erb.: 367 (Má panenko, co děláte ?)
@BAS
Ó, Ježíši, moje lásko,
duše mé jediná částko,.
tys má radosť jediná,
tebe mé srdce hledá.
Proběhnu si všecky lesy,
budu volat, ó Ježíši,
@
|
