str. 197
při skalách i při vodě
hledám Ježíši tebe.
Potkám apoštole svatý,
ptám se jich s pilností taky,
kde jest Ježiš Spasitel,
kde jest můj Vykupitel.
Jeden muž z nich odpovídá,
že jest vstoupil na nebesa,
kde Spasitele svého,
seslal Ducha svatého.
Jdu s chvátáním k hrobu Páně,
spatřím Krista nenadále,.
to v svátosti oltárni
a nám všem ? vystavení.
Až bude vůle Kristova,
on nás ze světa povolá,
skonáme s Kristem Pánem,
budem s ním bydlet — Amen.
|
(Knín u Dobříše.)
3.
Vale marný světe,
vale ti dávám,
cožkoli v něm kvete,
vše zanechávám;
vím že nic stálého
se nenachází,
samá ošemetnosť
v něm se prochází.
Tvá rozkoš pomine
co ranní rosa,
i všecko zahyne,
všeliká krása;
jako kvítí hyne,
v své spanilosti
okrášleno bývá,
zhyne v rychlosti.
Ej, tedy zanechám
světa marnosti,
bych mohl dojíti
Božské milosti;
Krista následovat
v nouzi, chudobě,
ouzkou cestou kráčet
za nim do nebe.
Shlédni na svatý kříž,
a se pamatuj,
kterak tam Pán Ježiš
vyplácí dluh tvůj :
jeho svaté ruce
hřeby probité,
jeho svaté nohy
(k) kříži přibité-
Hlava nejsvětější
trním zbodaná,
a tvář nejkrásnější-
celá zsinalá;
co ještě víc trpěl
pro tě, člověče,
z ran jeho přesvatých
drahá krev teče.
S Bohem trpělivým
na hnoji sedím,
s hříšným publikánem
do země hledím:
bijú se v prsy své
jakžto nehodný,
Bože buď milostiv
mně v den poslední.
Maria matičko,
matko milosti,
nedopouštěj hříchů,
zbav nás těžkosti;
sedej na levici,
duše má stojí,
ale na pravici
v stálém pokoji.
Máři Majdaleno,
panenko naše,
nedopouštěj hříchů,
zbav satanáše:
dej, by sme slyšeli
ty svaté slova,
jakos ty slyšela
od Krista Pána;
|
|
|
