až podnes prý ukazuje. Jiný, malovaný obraz byl prý v zeleném sále k vidění.

V kostelíčku pak hradebním, jenž z doby té prý pochází, spatřiti lze krásný plavý vlas oné panny, visící na hřebíku, v dlouhých pletencích na polo rozpuštěný. Vlas tento prý ona sama na znamení služby Venušiny 6i Dianiny tam pověsila a obětovala. V postavě panny prý často se objevuje ďábel v zámku kladském; neubližuje však nikomu, leč by kdo hanebně o panně mluvil anebo vlas onen vzíti si usmyslil, pak jej strašidlo trápí a nanejvýše znepokojuje. Jednou prý zjevení toto přišlo ? vojákovi na stráži stojícímu a dalo mu studenou rukou políček, poněvadž krátce před tím z pohanské panny si byl tropil smích. Jindy, r. 1621, prý jeden voják pracující ? smrti, dal si zavolati kněze a ten přišed zpozoroval obličej jeho nelidsky zraněný a pošramocený; i tázal se, odkud tolik zohyzďujících ran byl dostal. Voják u přítomnosti mnoha osob doznal, že vzal vlas pohanské panny z kostelíka, pak prý v noci naň panna přišla a jala se tak dlouho jej škrábati a tlouci, až vlas kamarádem zavěšen opět na své místo. Autor, z něhož pověst vyjímáme, dokládá na konci, která historická osobnost asi za touto pověstnou pannou v Kladsku vězí. Někteří prý soudí, že to Libuše nebo z jejích sester jedna, které prý byly všechny věhlasné čarodějnice; různé okolnosti však prý dokazují, že to žádná z nich býti nemohla. Jiní domýšlejí se, že to byla Venda, polská princezna kol r. 728 žijící, nebo Vlasta za času Přemysla Oráče, nelze prý však žádné z těchto domněnek za pravdu dáti. Nicméně všecko prý zjištěná pravda, kteréž nasvědčuje zejména objevování se onoho strašidla ve hradě kladském.

V národopisné výstavce, pořádané v Třebíči na Moravě za prvé polovice říjnové roku 1894, kromě četných a illustrovaných modliteb psaných budily také pozornost psané vánoční písně kolední, sebrané do svazku o 80 stranách. Na prvém listě čteme: Tato knížka jest od France Netolicky sepsána od narození Pána a Spasitele, Ježíše Krista, roku 1829. Na konci jest rejstřík 34 písní koledních i vánočních, psaných ne příliš pěknou rukou.

Mně zvláště zalíbila se píseň, kterou nazývám kolední abecedou. Píseň tato má 25 slok čtyrveršových tak, že prvý verš a čtvrtý jsou totožné. V kolední abecedě jednotlivá písmena jest nutno vyslovovati starým způsobem (b =r be, ? = ?? . . ., q = kú . . ., v = vú . . ., z z= zet), aby jim odpovídal rým. Poněvadž jest koleda psána starým pravopisem, proto písmeno j (dříve g) jest v ní položeno hned za písmenem /.

Podávaje znění zvláštní této kolední písně, připomínám, že jsem vypsal text tak, jak jej napsal Netolická. Abeceda kolední zní takto: