V Broumově podnes se ukazuje zvláštní věnec zelenavě vybledlý, starý a nepatrný; věnec tento býval až po nejnovější dobu v kostele P. Marie pod lipami (kostel v dřevěné gotice postavený uprostřed hřbitova mimo město), poněvadž tradice vypravovala, že pohanská panna v XI. století kostelík vystavěti a na znamení úplného odvrácení se od pohanství věnec onen se svými vlasy tam pověsiti, jaksi obětovati dala. Lid si vypravuje, že tomu, kdo věnec s posměchem by vzal do ruky nebo na něm něco strhl, v nejbližší době objeví se strašidlo v neznámé podobě a nemilosrdně jej ztrestá. Věnec, dnes ovšem již bez vlasů, má nyní uschovaný kostelník farního kostela a každému, kdo o to požádá, jej ukazuje. Rok, kdy ona pohanská neznámá panna kostel prý postavila, jest 1071, kteréžto číslo též na věži z daleka vidno jest; povrchní badatelé, davše se skutečnou starobylostí dřevěné gotiky strhnouti, beze všeho dalšího zkoumání rok tento za datum stavební uznali a takto sva-tyňku tuto za nejstarší v celé střední Evropě prohlásili Z historických pramenů však bezpečně víme, že sice v XI. století zde kostelík (český) stál, že byl středem tehdejší obce (české), jež se asi sotva Broumov nazývala, že však několikráte vyhořel a posledně r .1450 ve tvaru nynějším postaven jest. Pravděpodobno jest, že části z dřívějšího kostelíka se do nového převzaly neb aspoň dokonale napodobily, tak že dnes celek i detaily, zejména prazvláštní nesrozumitelné písmenky a okrasy černočervené na vnitřním stropě, jsou skutečně unikum, jehož si povolaní kruhové, na př. vídeňská ?. ?. komisse pro zachovám stavebních památek, dobře všimli a několikráte znalecky popsati a vyobraziti dali. Lid hledí podnes s jakousi hrůzou ? této dřevěné svatyni a vypravuje si, že kdykoliv učiněn pokus, postaviti kamennou neb aspoň napolo zděnou kapli, vždy v noci se sesypalo, co ve dne vystavěno bylo, tak že dřevěná stavba zůstati musí tak, jak je.

Pověst o pohanské panně, jež se ? tomuto kostelíku víže, je v Broumově dosti temná, neurčitá. Mnohem podrobněji vystupuje snad táž pověst v Kladsku, i podařilo se nám ve staré knize z r. 1663 ji tak nalézti, jak se ve století XV. v Kladsku vypravovala. Panna jakási z panovnického, prý rodu zdědila Kladsko ve svůj samostatný majetek. Dostávši se k moci, jevila se za nedlouho ve své pravé špatné povaze, rozpustilá, bujná a též čarodějnictví oddaná; ráda též střílela z luku, a to tak dovedně, že z hradu kladského zasáhnouti dovedla jistou lípu v sousední vsi. Bratr její prý se s ní jednou vsadil, kdo dostřelí dále, a tu ona dvakráte tak daleko jako on, totiž do oné lípy asi 10 kilometru vzdálené, dostřelila, při čemž její šíp schválně přes hlavu bratrovu letěl; na památku toho prý spatřiti lze dva špičaté kameny za městem u vody. Sílu v rukou měla prý panna takovou, že podkovu největší snadně roztrhla. Pro své čarodějné kousky byla napotom pronásledována; dovedla se však všelikým způsobem čarodějným z rukou trestajících vymaniti, až jednou neprozřetelně dala se chytiti ve větším jakémsi sále hradebním, kde ji za živa zazdili; na varovnou památku této potupné smrti zazděn v příčné bráně, kde se z dolejšího hradu ? hořejšímu vchází, obraz její, vytesaný z kamene, kdež se