str. 207
ještě jednou prosím, aby mě tak nezdržoval a mně iný zas navrátil. Na památku, co se mu líbí nejlepěji, ať zkáze, budu mu darovat, ale když budu mit jet, ještě něco zkáži, a jak jsme byli známí, zůstávám.
22. Maji 1679.
Má nejmilejší panno Doroto!
V čerstvé paměti míti bude, kterak ten prstýnek, co ode mně před rokem, jenž padá 25. Novembris, na lásku manželskou dobrovolně přijala, minulou svatodušní pondělí po jistý děvečce její fortelně v cedulce za-mačkaný odeslala a taky ta děvečka dříve, nežli takovou cedulku ode-vřfti jsem mohl, ode mně sobě pospíšila, bezpochyby z návodu jejího, abych takový prsten jí hned zase zpátkem poslati nemohl. I poněvadž já takovým spusobem se od panny ani od nižádného jinšího odbyti nedám, z tý příčiny panně takový prsten tuto zase zpátkem posyłam a proti takovému jejímu ouskoku solenmssime protestiruji, s tou protestací sobě svý právo na osobě její ve všem conservirováno míti chci, zůstávajíce až do smrti vždy stálý v slibu a upřímný
Datum 23. Maji A. 1679.
Martin Lukáš Rychlík.*)
Pověsí o pohanské panně.
Podává Vavřinec Wintera.
Z časů, když krajina kladsko-broumovská ještě českou byla, dochovala se na obou místech, v Kladsku totiž i v Broumově, podivná pověst, na kterouž tuto upozorniti si dovolujeme.
*) Za přísné vlády církevních zákonu o manželství v minulých dobách častěji stávalo se, že žalováno u soudu duchovního z nedodržení slibu manželského, zejména v případech, když zrušením slibu takového jedné nebo druhé straně očekávaný prospěch minouti měl O podobném případu jednáno také r. 1679 u konsistoře Pražské. Nemajetný měšťan Nového města Pražského Martin Rychlík zamiloval si Dorotku, dcerku zámožného měšťana Staroměstského Kristiána Gebharta, když dlela u své babičky paní Anny Vačesové na Nove'm městě, vyměnil s ní několik dopisů, dal jí na slib prsten i přijal také od ní dárek. Otec Dorotčin nepřál však tomu sňatku a přiměl dceru, aby od svého ženicha upustila. Dorotka žádala Martina za propuštění ze slibu, předstírajíc, že půjde do kláštera. Martin však stál na dodržení slibu a vznesl věc na konsistoř, žádaje na základě přiložených dopisů za rozhodnutí, aby nevěsta jeho slovu svému dostála. Po několika odkladech nabídnul otec konečně, aby spor urovnán byl smírně skrze zvláštní komisaře, což se i stalo. Nevěsta pak zaplatila výlohy soudní. Dopisy milostné mezi Martinem Rychlíkem a Dorotkou Gebhartovou uveřejňujeme jako zajímavou a řídkou památku kulturní takového druhu z doby úpadku našeho národa po válce třicetileté a jako pablesky poesie milostné z doby chmurné a střízlivé,
|
