str. 215

Februarius.

Tohoto měsíce holubí trus do zahrad, kde tráva růsti nechce, vynášej, slad dělej a pomalu pivo na ležení vař, ? včelám pilně přihlížej, stromoví štěpuj, neb tohoto měsfca štěpovanému ne tak snadno červ uškodí. Když slunce v outery masopustní ráno jasně vyjde, tehdy ranní setí se podaří, a když v masopustě dobré povětří jest, hrách sę dobře podaří; tak praví sprostý, však zkušený sedláček.

Únor ještě bývá studený, to víme,

však že brzy přijde jaro, se těšíme.

Únor měsíc zimou nám hrozí dosti,

jez maso, mléko, zelí, coť ? libosti.

Při levém palci pouštěj žilou hlavní,

starčkový trank jest lékařství dávní,

řeřicha, z kardobenedyktu voda

pomůž, jestli od zimnice příhoda.

Února toho měsíce mej se, pouštěj, jez

zajíce,

slunce se ? rybám přenáší, mokré časy

nám přináší.

Tohoto měsíce nechoď ze světnice,

slunečné světlosti nebude v hojnosti.

Ukázka „písniček" slováckých složených r. 1896.

Zapsal řed. Jos. Klvaňa.

1. „Padá, padá, ej padá lísteček

z jabora,

tęskno mě po. tobě, ej tęskno,

sladká dušo moja.

Hlava moja, ej celá teskném je

bolavá,

zapomeť nemôže, ej na tě,

růžo má voňavá!"

„A já zasej, ej ty můj červený

hřebíčku,

pro tě hořko plaču, ej milý,

verný šohajíčku.

Plaču hořko, ej hořko, na smrť su nemocná,

Svatá Matko Boží, och bud1 nám,

buď nám nápomocná !

Přimluv ty se, och přimluv, u Ježíše

Krista,

aby neuvadla, ej nikdy,

láska naše čistá."

2. Březnico, Březnico, divoká vodičko,

och, proč je smutné dnes to moje

srdéčko ?

Tęskno je, tęskno mě, šohajku

můj sladký,

že už sú zavřené dvérka od

zahrádky.

Dvérka od zahrádky, okénko

v komoře,

že mé potěšení včil už k nám

nemôže.

Žádný k nám nemôže, najmeň ty,

šohajku,

půdu já natrhat na pole polajku.

Natrhám polajky a budu čarovať,

abys ty zas mohl večer k nám

chodíval

3. „Ej březo, březo, březulenko bílá,

pověz ty mě, co dělá má milá,

Ej moja milá, kvítek nejvzácnější,

ze všech duší duša nejkrásnější!"

Ej šohajku můj, já su ešče malá;

optej ty sa mého karamáda.

Ej můj karamád, to je sokol sivý,

on z vysoká na celý svět vidí!

„Ej sokolíčku, bystroletý ptáčku,

vidíš-li ty moju galánečku?"

Ej vidím, vidím, klečí tam v kostele,

prosí ona u Boha za tebe.

Ej prosí Boha za to tvoje ščestí,

aby mohla ona tobě kvésti!"

Ej sokole můj, ptáčku nad vše

ptáčky,

zaleť ty hneď k mojí milé zpátky,