Předchozí 0250 Následující
str. 223

V á v r a : Já mu dám chleba krajíc.

Mikeš: Já mu dám pět homolíc.

K u b a : A já mu dám berana, pomoz mi ho, bratře, na má stará ramena. (Dokončení.)

@NZ@OTÁZKY A ODPOVĚDI.

1. Památka svatého Blažeje.

Z Poděbradská. Kanní žehnání svícemi v chrámě chrání od krčních nemocí, zvláště děti pošle matka do jednoho „pro blažeje" („blažejské požehnání"). Mají-li naši venkované po celý rok obalený krk šálou, jdou v den sv. Blažeje do kostela bez ní, jsouce bezpečni, že se jim nic státi nemůže. Tento den světí se jako polosvátek a domácí zdržují se těžké, služebné práce (píši mnohé o minulosti, jejíž pamětníci žijí — snad nikde tak rychle, jako v Polabí nestírá proud času naši svéráznost), ba ani přástvy večer nebyly; pradleny sešly se jako jindy „na táč", ale pobyly a nepředly, aby neznesvětily dne sv. Blažeje.

Vypravovala Kysilková ze Skochovic: „. . . To byl takovej paličák čeledín u Krejčů a ten naschvál na Blažeje nadíval předivo na řebínky a kramploval — do roka byl pryč ..." Ostatně takových dnů odpočinku měly pradleny v únoru více: Na Hromnice (aby se nesebraly prsty), na sv. Hátu (aby „jedovatina" neštípla), na Dorotu (?), na Apolenu (aby nebolely zuby). Přímluvy sv. Blažeje dovolává se „žehnák" při zažehná-vání boulí a jiných nemocí krčních (Poděbrady). Pranostyky: Blažejův den — šťastný den; Juliána (16. února) a Zuzana (18. února) nešťastná (Dobšice).. — Na sv. Blažeje kamínek se ohřeje. — Na sv. Blažeje jasná obloha, byla jistá úroda. — Na sv. Blažeje tekou vody plné koleje. — Na sv. Blažeje pije skřivan z koleje. — Je-li o Blažeji voda v koleji, úroda lnu se očekává. (Předhradí — v letech padesátých pověstné lnářstvím.) — Marně jsem se doptával, chodívali-li v tento den jako o Ěehoři žáci s kantorem po stavení; této individuality krajové u nás nebylo.

2. Popeleční středa.

Z Poděbradská. Po půlnoci v úterý masopustní ustálo se v tanci ; říkávali: tančí-li se déle, zjeví se mezi tančícími myslivec — čert. Basa nosí se kolem sálu a potom pochová v koutě (Kněžice). — Nastal půst. Ráno jdou všichni osadníci do chrámu pro „popelec", aby si připomněli „marnost světa" i aby jich nebolela hlava. V domácnostech zahostí se klid, zpívají se postní písně, v pátek modlí se růženec. Prostý, tmavý


Předchozí   Následující