str. 224
šat, svědomitý půst byly hlavní známky nastávajícího postu. Mnozí odříkají se šňupání, kouření i kořalky. Komu se popel na celo nechytí, záhy umře. Kdo popel s čela nešetře, bude zdráv celý rok (Městec Králové). Na „škaredou" středu, jak také popeleční někde říkají, ustávalo- se v předení a pradena na ten den se nosila ku tkalci. Známé je rčení: „Na škaredou středu už nerada předu" — i také: „Na Matičku Boží kolovrat se složí". F. J. Čečetka.
3. Železná kráva.
K dotazu a odpovědi o „železné krávě" v 2. seš. tohoto ročníku Č. L. dovolím si podati tento příklad a zároveň výklad uvedený ve spisku Paměti městečka Jimramova, které ze zápisků monsig. J. Havránka, býv. faráře v Jimramově, sestavil F. Still, jejž tuto vypisuji: V r. 158ô daroval Jonáš öesvan z Moštic kostelu jimramovskému dvě krávy s tím ustanovením, aby ten, kdo od nich užitek bere, ročně 15 grošů odevzdal ku jmění kostelnímu (a to 10 grošů na světlo a 5 grošů chudým), 5 grošů pak na opravu kostela. Ony krávy měly ve srozumění faráře s obecními staršími jenom těm nejchudším ? chovu odevzdány býti. Když smlouva jakýmkoli způsobem vypověděna, musil ten, kdo krávy měl, je buď odevzdati nebo dvě kopy grošu za ně zaplatiti. Purkmistr a starší obce přijali nadání to a zavázali se, že v případě nedodržení smlouvy ony dvě krávy pánu fundatorovi do dvora zpět odvedou, nebo za ně dvě kopy grošů složí, aby se dobrodiní to mohlo jinému kostelu na panství, na př. dalečínskému propůjčiti. Jako příčinu této nadace pan fundator uvádí, že jeho paní Uršula a dvě jeho dcery v chrámu páně v Jimramově pochovány jsou. Toto jest nejstarší nadace, známá pod jménem „železná kráva". Josef Brož.
4. Tajemný dub.
(Prof. Jar. Š.) Milerád. Plný název knihy té: Tajemný Dub, Moravská prozaická idylla, od Joz. Heřmana Gallasa v R. P. 1803, v Holomouci, 1803, 16°, 10 1. Věnováno arcivévodovi Karlovi. Místa hledaná vypisuji: „Počni již, Thalio má, poroučenou sobě hlásati píseň; vy pak německé, vukoli reka pějíc', zatím na chvíli pozamlkněte Muzy! . . . Jen až ? našim Karpatům? Což dím, -zdaliž ním vzdálený nezazněl Petrohrad? Zdaliž jej Kalmuci, Samojedi, Ostjaci, pak onen při Meotidským jezeru bydlící bojovný nezaslechl národ ? Zdaliž i Siberské Nymfy na Krásnojarských paloučcích též tak radostně neskokotaly, jak tvé, požehnaná Moravo, spanilé hájobohynky v rozkošným Hranickým údolí? . . . O rač, milíku mudřeny, rač ty sladičké spěvanky milostné v Tvou přijmout ochranu. . . . Zastaň se, prosím, cti slavanského jazyka; jazyku toli statečných a tak slovutných národu . . . Přispěj ? jeho vzdělávání a zvelebení, tak sobě srdca jejich veškerého, vzláště pak polního lidu nakloníš a zejskáš . . . Ale můj dobrý bůžku, co pak's na svoje zapomněl krajany? Zdaliž naše Hanáky, Slováky, Valachy, Horáky a Zahoráky, udatný moravský nevidíš lid?" Ne-stačí-H tyto výpisky, prosím za odpověď.
|
