Bechtář: Tak, abe to teda platilo, toš to oděláme pod pokotó. Kdo k němo pude, dá tech 30 fontů za něho/ Šak on se obráti. A včel nechme Smeslela Smeslelem a začnime ???? inšiho.

/. sósed HolóbeJc: Mohle bechme si ???? zaspivať. Co meslíte, só-sedi? Keró?

/. konšel Hadra: »Uvázal koníčka u suché — —«

II. konšel Hop: ?? pokaždý začénáš jenom s tém tvém koníčkem. Debe jož ta tvá kůža stála za ???? — ale tak! A te v tem žebráko máš cely srdce. Na jedno oko je to slepý, na zadni nohe načesto brlavy, a toš: ?? s něm? Odělať s tém krátke konec, tak jak to dečky zpiváš, ovázať u suché jedličky, postaviť k ní rasa, prásknóť jo sekero do palece a nadělat z ni cerbulátu. Na inäi se nehodí.

I. Jconšel Hadra: No, no — jož jenom zas! ?? dečky na cezim hneď vizeš chebe, ale podivé se jenom na tvy palece.

Rechtář: No, sósedi, jenom se nehádáte. — Pamatojete si, jak sme bele na podzem v Holomóco, o cisaře pána — Ferdinanda děkovat To nás. belo! Celá dedina — Hozovči a všecke robotni dedine. Belo to tam ledo.

I. Jconšel Hadra: No, to se belo nač podivať. A co tam belo dovi-jakéch a roztodivnéch krojů! A tech krásnech koňů! A jak to mele všecko nastrojeny! Až radost

II. Jconšel Hop: No ja, povídáte. Co pak to je všecko hezky. Ale mě se lébil ten vlak, co tam přejel z Čech za císařem Ferdinandem. Pamatojete se, jak sme odjižděle? Bel samy věnce a sám praporeček. A jak nás ti Češi pozdravovale. Ale památka nám přeci zostala. Proč i enom té pesničke tóli tiščené sebó prevezie?

Spinal: No proč? Abe mohle svém bratrom Moravanom, odělať radost Jak jo začale z oken vehazovať, tak se te pesničke sepale na zem jak sníh. Já sem si převezl dom 4. Zamkl sem jo do stoléčka, abe mele děti na roboto památko, až omřo.

I. sósed HolóbeJc: A ta radosť s tó pěsničko, jak sme přejele dom. Kde jaké robotiř mosel hned ? mozece a mosel hned zpivať pěsničko o robotě. A co teho veselí belo. Belo na podzem; alé celé svět se smál jako v népěkuéším jaře.

Spinal: Tak to si včel zazpíváme! Sósedi: To, to, to si zazpivéme!

II. Jconšel Hop: Rechtář mosi začiť.

Rechtář: E mile brácho, já nemám dobro noto. To toť kmotr Ho-lóbek piská na pavlače fagot, až se v kostele rozlihá. Ten mosi začiť. No, a takové zpěvák.

HolóbeJc: No, tak ať to platí; ale ve mosite zpivať se mnó.

Všeci: Bodem.

HolóbeJc: Tak pozor! Hezké z veselá, jak dež sme přejele z Holo-