str. 277
Když se látka ušpiní, má se vyměniti za čistou, a sice vždy na Velký pátek, jinak by kámen moci zažehnávací pozbyl. (Lužec.)
Jinak si opatří zažehnávačka „kámen" takto: Při první bouřce v roce najde si podlouhlý oblázek, jejž zdvihne rukou v bílý šátek za-obalenou a hodí ho přes hlavu na strom.
Po bouřce vezme kámen — ale zase ne holou rukou — jinak by prý neměl moci zažehnávací. (Babice.)
České národní písně.
Sebral Č. Holas.
Písně mládí.
6. Nápěv: nevypátrán.
Jezdil formánek po světě,
hledal hezkého děvčete.
Uhnul se z cesty na stranu,
přijel na jednu hospodu.
Pověz mě holka vězení,*)
jaký má otec stavení.
Můj otec ten má stavení
z mramorového kamení.
Třechu má plechem pobitou,
těžkejma tolary přikrytou.
|
(Radobice.)
7a.
Srovnej: Erben str. 149 čís. 239; Erb. str. 304 čís. 47. Sušil pís. 413 a pís. 667.
Jedna jasná, druhá tmavá,
ach, můj Bože, která je má?
Jsi-li tmavá, rozjasni se,
má Nanynko, rozmysli se.
Já už jsem se rozmyslila,
jinšího jsem namluvila.
Kamen mlejnský ten je těžký,
stav manželský ještě těžší.
Kamen mlejnský se rozmele,
stav manželský nerozvede.
|
(Zahořany.)
*) Tolik co vědění t. j. pověz mně, holka, neboť ty to víš.
|
