až Třebovští ji „přebrali", tak že v Kozlově zůstal nepatrný pramínek. Kozlovští ztrátu těžce nesli a dali si ochotně namluviti, že jest možno dostati vodu zase nazpět, jen chtějí-li na to něco obětovati. Přišel havíř jakýsi a nabídl se, že práci provede. Slíbili mu značnou odměnu, ač mu ne úplně důvěřovali. Proto ho pilně střehli. Havíř dal se do práce: kopal, vrtal, střílel po několik neděl. Při tom dobře jedl a pil na obecní účet a poroučel si vše možné. Pozoruje bdělost sousedů dostal z nich naposledy strach a hleděl upláchnouti, což však nebylo tak snadné. Užil tedy lsti. Pozval veškeré sousedstvo do hospody a častoval je pod nějakou záminkou jídlem a pitím, jež si napotom sami musili zaplatiti. Když se rozjarili a ve bdělosti ulevili, vytratil se havíř z hospody a byl ten tam. Kozumí se, že se Kozlovští napotom svým podnikem nikde nechlubili. Ale- přes to trvali Kozlovští na svém, že Vrbovka je jejich a že jim byla odcizena. Důkaz podali následovně. Do jezírka, kteréž se nachází na Kozlovském kopci, nasypali řezanky a když potom šli do Třebové cestou podle Vrbovky, ejhle! byla tu řezanka Tu byli neklamně přesvědčeni, že Vrbovka má podzemní spojení s oním jezírkem a že tedy bývala jejich

Podobné pověsti panují i jinde ve zdejší krajině. Tak na př. Pří-vratští tvrdí, že Šimonova studně na Párnickém bývala jejich. Cikány byla jim odčarována, protože jim nedali, co chtěli.*)

O zázračné studánce na Horách, a) Lidé znajíce od pradávna léčivou moc vody této, chodili sem z blízka i z dáli, aby ji pili nebo se jí omývali. Dosáhše pak uzdravení od neduhů svých, házeli z vděčnosti peníze**) do posvátného vývařiska, kteréž tu neporušeny ležely, až za doby Marie Terezie jakýsi nehodný mladík z České Třebové, P .... a jménem, je odcizoval a utrácel. Než stihla ho pokuta: onemocněl očima. Tu radili mu někteří, aby si oči „horskou" vodou omýval. P ... .a poslechl a ozdravěl. Šel pak do sebe a polepšil se. Poněvadž potom více a více lidí sem přicházelo, našli se lidé, kteří za přispění obce Třebovské a Svinovskó dřevěnou kapli zde postaviti dali. Nynější kaple kamenná pochází z počátku 19. století, kdy i překlenutí studánky se stalo. Divy, jež se horskou vodou staly, byly potom hojnější. Za nynější doby návštěvy poutníkův ubývá, ale voda požívá dosud úcty a důvěry u mnohých. (Dle pamětní knihy.)

b) V Sloupnici je pověst, že voda u kaple na Horách pochází od nich. V Sloupnici mívali prý více vody než nyní a stál u ní mlýn. Jednoho dne přišli tam cikáni. Mlynářka byla skoupá a odbyla žebrající cikánku, ničeho jí nedavši. Cikánka se rozzlobila a pohrozila na mlýn pěstí. „Potomá" prý něco strčila do vantrok, a voda jak by uťal — přestala téci. A to je ta na Horách u Č. Třebové.