Předchozí 0312 Následující
str. 285

že se oběsila. Odvezli ji, do obecního lesa a zakopali. Od té doby slove to místo po ní. Než Zuzana neměla pokoje v hrobě, chodívala po lese a-naříkala. „Zuzana naříká," říkal si lid. I šel od ní veliký strach. Že plakala (= se šklebila), od toho odvozují někteří (G-regar z Č. Třeb.) původ jména zmíněného. vrchu Šklíbu, na jehož úpatí les Zuzana se prostírá. Naříkání Zuzanino vysvětluje se přirozeně v ten způsob, že místem tím mají větry „od Moravy" volný průchod.

O Demlovi. Když se párnický Demi u vozu oběsil, pochovali ho v lese (jako každého samovraha*) na Jelenici. Ale že je tam mnoho lesů „sousedských", nechtěli ho tam trpěti, proto jej odvezli na Hýbelku (lesnatý kopec nedaleko „haltýřů"). Avšak ani tam ho nechtěli míti a proto jej zavezli až „na hranice" do Poukarova hájemství. Tam prý bývalo občas slyšeti temné volání: „Dé—ml! Dé—ml!" až hrůza poslouchati.

7. Cesty. V pozemkové knize ze 14. století zapsáno jest 26 cest. Nyní jest jich více. Jména mají dílem po obcích, ? nimž vedou, dílem dle držitelů. Tyto poslední jdou podél prutů. Dvě (jedna na Horské a jedna na Druhé straně) vedou napříč prutů, přetínajíce je, i zovou se P ř íčnicemi.

Nejzajímavější všech cest jest příčnice zvaná Zlatá stezka (= Černá, Zlodějská stezka), vedoucí většinou po „rovni" mezi pozemky třebovskými a sousedních obcí. Jest velice pohodlná a vyhýbá se všem lidským osadám. Zde je známa od Svitav až ? Chocni, ale možno prý po ní jíti nebo jeti z Brna až do Prahy. Užívali prý jí podloudníci. Dle této pověsti byla by podobná jí cesta po vrchu Bičišti řečeném mezi Mochovem a Nov. Přerovem v okresu Českobrodském jejím pokračováním. I ta vyhýbá se osadám a směřuje od východu ku Praze.

8. Kříže a mezníky. Na hranicích katastru Česko-třebovského upevňoval se při hlavních cestách na strom nebo na sloup městský znak (kohout s lidskou hlavou). Odtud říkalo se a dosud se říká těm místům „U kohouta".

Dle pamětní knihy užívalo se dříve místo mezníků známých X křížů, vysekaných do stromů, jimž pak říkali „křížové" (křížová borovice, křížová jedla a t. d.). Kříže ty po čase zarůstaly a musily se obnovovati. Takové chovají se 2 v městském museu. — Ač se všem posvátným označením říká „poklony", přece tím jménem označeny hlavně 2 sloupky v polích. Kříže mají jména po vlastnících jejich.

Jest zde též nízký kříž kamenný, ctihodného stáří. O něm vypravuje se tato pověst. Kezník jeden z č. Třebové koupil ve Zhoři nebo kdesi v tu stranu krávu. Varovali ho, aby jí sám nevodil, že jest divoká a zlá, ale neposlechl. Když se přiblížil již ku městu, dostala


*) Potupa ? samovrahům jest u zdejšího lidu zakořeněna až dosud. Avšak dříve bylo hůře a každého zavezli do lesa. Když to později zakázáno, vnášeli je na hřbitov dveřmi po straně ve zdi schválně k tomu zřízenými a hned u nich je zakopávali.

Předchozí   Následující