Předchozí 0313 Následující
str. 286

se s ním s cesty na pole a tam ho utrkala. Na mezi postavili ?? pak kříž.

O křížích panuje zde i proroctví: Až bude v Třebové šest kamenných křížů, tenkráte bude s Třebovou zle. Vysvětliti lze proroctví asi tak, že kamenné kříže byly tu velmi vzácné a nikdo je asi nerozmnožoval. Teď jsou již přes ten počet, ale proroctví se nesplnilo.

Z upomínek na Václava Krolmusa.

Napsal † Fr. Slav. Štěpánek.*)

Roku 1846 bydlel jsem v Praze na Malé straně v Krovové ulici „u Augustu" jako absolvent fysiky. ? samému poledni chodíval jsem bez čepice a bez kabátu, ba někdy i v trepkách nahoru „k arcibisku-povům" (jak jsme říkali) se džbánkem do studny pro vodu. V tu dobu vídal jsem buď před neb za sebou zvolna do vršku kráčeti nějakého velebného pána. Že to byl velebný pán, uhodl jsem jen proto, že měl uzounký bílý proužek na černém nákrčníku pod bradou; jinak vypadal jako měšťan: vysoká, ramenatá, silná postava v černém obleku, nohavice přes boty, vysoký černý cylindr na hlavě, dosud tmavě kaštanové vlasy, a opíral se pravou rukou o hůl. Chůze jeho byla nápadná; zdálo se mně, že trochu kulhá. Když došel „k tabáčnici" (k trafice paní Nerudové, asi tři domy od nás výše), stála obyčejně „paní trafikantka" už na stupínku do krámu. Kněz jí pozdravil „česky", a ona mu vlídně děkovala „česky". (Kladu zvláštní důraz na to slovo „česky", protože tenkráte byla „nóbl Praha" ještě veskrz německá, a kdo mluvil česky, byl „náš" ; a proto odtud „náš pan páter", t. j. vlastenec.)

Paní Nerudová byla prostřední postavy a dosahovala na stupínku stojíc velebnému pánu sotva pod loket. Byla to příjemná, vlídná paní; kulatý, smavý obličej, okuláry za ucho, bílý krajkový čepec, jupku a krátké šaty; mluvívali spolu chvilku. Ani nevím určitě, zda-li „pan páter" šňupal nebo kouřil, ale mně se všecko zdá, že ne a že se tam pozastavil jen pro kousek té „české řeči" v Praze na — ulici!

Jednou jsem se osmělil zeptati se „u kašny" někoho (kde jsem džbánek vyplachoval), co je to za pána? A bylo mi řečeno, že to bývalý pan farář, že se jmenuje Krolmus a že „sloužívá o půl dvanácté v zámku fundacní mši svatou."

To byl tedy první moment, kdy a jak jsem poznal „našeho pana pátera".


*) Redaktor Českého Lidu vyžádal si od zvěčnělého Fr. Slav. Štěpánka vzpomínky na, osobní styky s horlivým pěstitelem studia starožitnického a národopisného, V. Krolmusem. Zahajujeme tímto článkem radu nachystaných příspěvků ? životopisu ? ? ocenění činnosti nezapomenutelného sběratele lidového podání V. Krolmusa.

Předchozí   Následující