otřapí (zederou)." — Co ta skřidélka (poklička)? „Že co se doma uvaří, to sa má aji doma zest (sníst)." — Vidím též dvě malé lidské postavy? „To znamená naše první rodiče Adama a Evu."

Na to řečník ukončuje a praví: „Již jsem dal tobě, družko, dosti otázek a vše jsi Dám dobře vyložila. Za odměnu zatřep sobě tím stromkem a co s něho spadne, tím se rozdělíme." Na t,o ona třepe a cukrovinky padají. Pak si je žertovně chytají.

Družba pak vezme rozmarýnem ověnčenou sklenku se sladkou kořalkou a připíjí družce, která mu také hned odpovídá: „Družičko starší, má nejmilejší, připíjím ti o tvůj zelený vínek po první!" — „Co bych já za ožralkyni byla, abych já při prvním připíjeni svůj zelený vínek propila. Když jsem já můj zelený vínek chtěla míti, musel mě proň můj tatínek do Prahy jeti — na sto koních, na sto vraných, aksamitem sírovaných. Kdyby byl ten koníček bez jedné podkovy, nebyl by vydaný od mojí mamičky z komory. Kdyby byla ta podkova bez jednoho hřebička, nebyl by vydán od mého tatíčka ze zástolička." — „Družičko starší, má nejmilejší, připíjím ti o tvůj zelený vínek po druhé." — „Co bych já za ožralkyni byla, abych já při druhém připíjeni svůj zelený vínek propila. Pane družbo milý, ? jakému konci a cíli my naše věnečky máme darmo dáti. Čtěte sobě písmo svaté, že mnozí také nouzi, ztráty všeliké vystáli a pretrpeli, než věneček obdrželi. Chcete-li vy je dostati, musíte něco vystáti, jen se k tomu přichystejte."

Hudba začne nyní hráti.

„Družičko starší, má nejmilejší, připíjím ti o zelený vínek po třetí!" — „Co bych já za ožralkyni byla, abych při třetím připíjeni můj zelený vínek propila. Můj zelený vínek není ani za sto, ani za dvě, abych já ho propila na této svatbě. Pane řečník, dej nám Pánbůh zdraví!"

„Družičko starší, má nejmilejší, připíjím ti o tvůj zelený vínek po čtvrté!" — Co bych já za ožralkyni byla, abych já můj zelený vínek propila. Když jsem já můj zelený vínek míti chtěla, musela jsem do skály vejíti, Panenku Mariji prositi, aby mně ho ona ráčila na hlavu vložiti. Pane řečník, dej nám Pánbůh zdraví!

„Družičko, atd. připíjím po páté!" — „Připíjím, abyste se z mého vínku nevysmíval. Kdo chce můj věneček míti, musí sobě pro takové kvítí do Prahy jíti. Tam v Celestné ulici jsou tam krásné tři panenky, nad kterými tři kohouti zpívají, že všeckým mládencům srdéčka plesají."

„Družičko, atd. připíjím po šesté!" — „Když já jsem šla přes jeden kopeček a nad tím kopečkem byl stromeček a na tom stromečku byl slavíček. Ten slavíček zpívá, až se celé derflanské pole rozlíbá. Já bych vám ještě krásnější zpívala, kdybych vás za manžela dostala."

„Družičko, atd. připíjím po sedmé!" — »Když jsem já šla okolo Kvačic, viděla jsem tam tři mládence svačit; já jsem jim povídala: rač Pánbůh žehnat, a oni se počali na mne hněvat. Potom se udobřili a té