svačiny mně dávali: jeden mně dával stehénko ptačí, druhý račí, třetí zaječí, á já jsem si vzala, kterého jsem měla nejradší."

„Družičko, atd. po osmélf — „Osmé připíjeni od vás přijímám, můj zelený vínek s hlavy snímám, abyste se vy, pane družbo, mému vínku nevysmíval. Můj, víneček není za troníček, ani za patáček, enom za, červený dukáteček. Ba mi „ho moja matinka v Holomúci koupila v jedné široké ulici. Dala bych ??, ho skovati. Skovali by ste ho do maštale, zedli (snědli) by vám ho "vrané koně. Vy ho musíte nositi za kloboučkem a,připjatý špendlíčkem*.a musíte ho tak poctivě nositi, jak já jsem ho nosila." ;' " *

Nyní je tím říkání nad výslužkou skončeno. Družka s družbou společně si připijí a .koláč se odnese se stolu pryč a uschová na druhý den. Nyní se donese, menší koláč pečený, ve kterém uprostřed je díra, do které se házejí dárky nevěstě, která pořád je schována za družkami. Družba, když tento koláč nese na stůl, klepe napřed na dvéře a vstoupiv; s křesťanským pozdravem, takto započne řečniti: „Poctiví hospodáři,' poctivé matičky, s tolika mládenecký i také děvečky, tato paní nevěsta yás prosí, abyste jí byli nápomocni na peřinku, na povijáček a ostatní mužovi na tabáček ?

Po; té začnou družičky zpívati: „Hrajte jí, hudci, hrajte jí a vy všichni bažte jí!"

Tu přistoupí ženich ke stolu, všecko stíchne a on dává třikrát do koláče, při tom říkaje: 1. „Nevěsto, to ti dávám, aby mezi námi Bůh přebýval. 2. Nevěsto, to ti dávám, abys na mne vzpomněla, mne nikdy neopouštěla. 3. Nevěsto, to ti dávám, abys se za mne nestyděla."

Po ženichovi přistupují rodiče ke koláči a po nich ostatní. Každý; při tom hází do koláče a něco žertovného prosloví (na př.: Nevěsto, to ti dávám do koláča, abys měla do roka kudrnáča) Když byli všichni do koláče poházeli, vezme družka koláč, sdělá ho s mísy, mísu vezme do rukou, zaklepe, aby se vše utišilo a takto řečniti započne:

„Přestaň, muziko, hráti, ať já možu za tento dárek děkovati. Tento Boží dárek není z kamene vykřesaný, ani z bláta udělaný, než je od poctivých matek přichystaný a od staršího družby na tento stůl přinesený. Kdyby vás taková potřeba nastala, kdyby ste své syny ženili a dcery vdávali, anebo stav manželský proměňovali, ona se vám chce odsloužiti. Nebude-li ona moci, tedy sám Pánbůh všemohoucí! — Tato paní nevěsta sedí jako panenka, je učesaná její hlavěnka jako pávěnka. Ona svého panenství želí, ale — dá-li Pánbůh — že bude míti se svým mužem rozveselení. Na hlavěnce má věneček jako mladý háječek, v tom hájíčku slavíček, jenž má divný jazýček. Všechen svět se po něm dívá, že tak přelíbezně zpívá. Dnešky píseň nejtišší roztomile zpívat zná, jenom že ho neslyší nevěsta a já. Vzácní páni rodičové, matičky a tatíčkové, pilně toho dbejte, dnem i nocí přihlížejte, aby vaše milé dítky pro ráj věčný rostly kvítky, vyrůstaly v bázni Boží a v den svatby milené měly věnce zelené. Mládenci milí, tato paní nevěsta se vám diví,