jak jste sem na tuto svadbu přijeli, přes ty hory, doly močariny; snad jste koňom všecky šíry potrhali, podkoveěky potratili a loukotě z kol polámali. Ona vám to chce vynahraditi, kónom šíry nakoupiti, podko-věnky okovati a lúkotě do kol dáti. Kdybych já byla o této svadbě Těděla,-před rokem před dvúma, byla bych sbírala po klásečku, po zr-néčku, až bych nasbírala žita měřičečku. Ale já jsem o ní nevěděla až v neděli odpoledne, až mně došli povídati, že se budu vydávati. Na jarmark šli šaty kupovati; fértušky šila, věnečky vila; tyto věnečky nebyly ani z růží ani z konvalínu, jenom ze samého rozmarýnu, z rozmarýnu zeleného, od zahradníka draze placeného Když zahradníci ten rozmarýn štěpovali, všecky panenky od něj kupovaly. Proč tak, paní nevěsto, na ten talíř smutně hledíš, snad na něm málo peněz vidíš. My jsme se té svadby nenadali, tak jsme sebú peněz nenabrali. Poslali jsme dva vozy napřed, naplnili jich stříbrem a zlatem, to bude tobě na čepičku, vsadíš ji sobě na hlavičku a bude-li něco více, bude ženichovi a nevěstě na střevíce. Ty střevíce budú z jezové kože, ty jich budú bodat v noze. Oni jich budú pospolu dráti, až jim bude kus po kuse odletovati; prosím vás, páni hosti, poslyšte s ochotností, jedou k nám Tiosti z daleké krajiny, budú nám povídat zlé a dobré noviny. Sejděte se, mládenci, všeci sem, bude tu sněm: Prase pečené, v luži močené, mechem nadívané, ječnými plevy posypané, hnojnýma vidlama obracané. Až to všechno pojíte, na robotu půjdete : Na ptáky s bubnem, na ryby s lepem, na mlatevnu se sekyru, na nátoní s cepem. Pro panny družičky masné žemličky, vínečka flaščičku, pro pány muzikanty borové šišky, dubový křen, a vy páni hosti můžete si všichni máčet v něm. Poseďte, porozprávejte, domů neponáhlejte, nebo jest tam velká tma a metelice, že tam neproletí pták ani křepelice nebo jest tam taková tma, vítr fouká, že na derflanském kostele křidlice puká; nebo jest tam velká zima, že staršímu družbovi zmrzla peřina. Kdo se na této svadbě nenají, može jíti na moji. Moje bude bohatá, bude na ní kráva rohatá, hus, selata, kačena volatá, slépka drdolatá. Bude se klást na devět mis: na čtyři málo a na pět nic. To si dáte na mé svadbě jako nic, v kuchyni bude tma, okna zacpaná, dvéře zatluču, sama uteču, můžete si vzíti do hrnka chleba, do míška vody, abyste na mé svadbě neumřeli hlady. Hrky, hrky patáky, obraťte se v dukáty." A sype peníze nevěstě do klína.

Po té prázdnou mísu družka obrátí na rub a podá ji družbovi, tento ji však prádnou nechce. Musí mu na ni naházeti něco peněz na vůz a na koně, aby se mohl dostati domů. Ty peníze dá hudbě, co večer ti večere hraje. Mezi tím nevěsta ze zástolí s penězi odejde a pak se teprve nosí jídla. Když se přinese na míse polévka, tu začne družka takto hovořiti: „Vítám vás, páni hosti, na tuto svadbu pozvaní. Vítám vás, mládenci a panny, vítám vás, domácí i přespolní Snad to této paní nevěstě za zlé míti nebudete, že vás na tu svadbu nepřivítala. Kdyby ona očí svých vzhůru pozdvihnouti mohla, byla by vás z lásky na tuto svadbu přivítala. — Ale co jsem já této noci viděla, nebo se mně zdálo,