že na prostřed ráje byly tři růže červené, ty mají být dnešního dne vytrhané. Panenka Maria, když ty tři růže spatřila, velkú radosť nad tím měla. Na tuto svadbu byli pozvaní svatí andělé. Pán Ježíš jim veselosti zakazoval a oni mu pravili: „Pane, my jsme svatí andělé, my na tu svadbu půjdem." A On jim pravil: „Když na tu svadbu půjdete, jak za stoly sednete, dřív než lžičky do ruky vezmete, požehnejte se svatým křížem, aby tento stav manželský byl požehnán vždycky."

Na to se všickni pomodlí a započne se jísti. Když se večeří, chodí družba a mládenci se skrojkem chleba jako člunem. Do každého kraje je píchnuta haluzka rozmarýnu, na každé straně jsou píchnuty zlatníky jako kola u vozu. S tím chodí od jedné panny ke druhé, ke každé zvláště a říkají: „Haž, haž, havránku, ustup na stránku. Ustup dále a šíře, ať já m'ožu k této panence blíže. Panenko, děvečko, nechci tě rmútit, chci tě potěšiti. Zkazuje ti Jura Hanáček, že tě věrně miluje, jak své srdečko roztomilé."

(Při tom jmenuje vždy toho, který za kterou chodí. Když je to ¦družce po chuti, tak na ten skrojek chleba dá pár šestáku a při tom pošle tomu jistému vzkaz na př.: Zkazuju mu přes trní trníčko, že mně po něm bolí srdíčko. Anebo: Přes lešení, je moje potěšení atd.)

Když se večeře ukončí, tu se děkuje za koláč těmito slovy:,, Přestaň, "hudbo, hrát, za koláč chci díky vzdát. Naše paní nevěstinka, přetichúnká holuběnka, dobrý večer zkazuje, z upřímnosti děkuje: vážené své tetice, že se za ně nestyděli a jí takto zváti chtěli, svojí lásky důkaz skvělý. Byla by si chodila, ve dne v noci bloudila, po všem našem okolí, po strnisku, po poli, by tam pro poctivů lásku hotovila kytky z klásků, až by její srdéčko kladlo zrnko k zrnéč

Pak se děkuje za večeři: „Milí přátelé a vzácní hosti, má k vám věčně mluvit o radosti, kterou cítí milý domu pán, jimž ten dnešní ples byl uchystán. Potěšen jest z toho celý, že jste se zaň nestyděli, a že ste milou návštěvou nás oblažili. Nyní všickni povstanouce Pánu Bohu díky vzdejme, modlitbu svou vykonejme."

Je po hostině — avšak ne po všech svatebních radovánkách, které několik dní ještě trvají a vždy něco nového, půvabného, rázovitého přinášejí. Teprve druhého dne započne pravá, bujará veselost. Byl-li prvý den svatební pln obřadností, je druhý den rejdištěm nevázanosti a zdravého vtipu i humoru. Ve všech obcích slováckých se po svatbě provádí všelijaké pravé masopustní maškarní rejdy, všude jsou jinaké, ale vždy zvláštní a pozoruhodné.

Že i v Derfli nebylo po svatbě smutno, dá se mysliti. Jsou i tu bosové a čiperní mládenci, kteří si v oboru vynalézavosti vtipů a žertů s měšťáky v ničem nezadají. Korunou nevázané veselosti bylo zde, když „honili kota". Nejvíce ochmeleného svatebčana „obra" vozí na kolečkách po vesnici a při nejbližší louži vyvalí ho do ní. Druhým číslem byla „mužská robota". Mládenci musí družkám leštiti boty a ženské holí mužské. V jiných osadách zasejiné mají zábavy a hry. (čís. 3., 4.)