V museu Humpoleckém. Okrajovým bačkorám říkali po slovácku p a p u če. Na ně Zálesák zvyklý, aby obuv cítil i slyšel, s hnmorem si stěžoval ?

Překvapuje nás, jak důkladné a rozmanité nosili boty. Nejlepší hývaly asi zahr novačky*) z měkké jalovičiny nebo teletiny. Měly dvě holeně našité, jež se natáhly při obouvání daleko nad kolena, spodní holínka se přivázala a přes ni druhá shrnula, čižmy měly široké holínky s jedním švem, sešitým v zadu navrch, že tvořil se zde vrub^ Ukladice byly podobné, ale nárt měly na venek ohnutý ? ? pošva většímu přišitý. Bufy byly asi nejhřmotnější. Mělyť podešvy dřevěné a nárt přibitý k nim hřebíčky. Místo bot nosily se na dlouhé punčochy i střevíce s práškami ibakánčata).

Že boty sedláků bývaly z pravidla objemu pořádného, to nám dosvědčují nejen názvy, ale i vtipkári, kteří asi na takové neměli. Sedlák prý chce boty, aby do nich mohl skákat z kamen. Jeden chtěl jíti ? muzice, i obul boty, jak se válely na pekárně. Od muziky se vrátily že ho tam tlačí oves. Zul se, botu vyklepal a ona vypadla kočka i s koťaty.

Vesty upjaty byly nahoru ke krku. Šily se z látky soukenné, man-žestrové, sametové, brokátové s kvítky, karážijové (?), černé hedvábné nebo atlasové. Měly napřed jednu až tři řady knoflíku — limburáku-Někdy bývaly napředu vyšívány hedvábím žlutým nebo červeným.

Vrchním rouchem pro všední den, jež doma a v létě vůbec se odkládalo, býval šerkový šosatý kabát, který nás upomína na šerkové kabáty Chodů. Ve svátek nahrazovaly je šosaté kabáty soukenné (u bohatých prý i manžestrové a sametové) s krátkým životem, s dvěma řadami žlutých velkých knoflíků „napřed ouzké a v zadu toho byla hromada". Kapsy měl v zadu. Sosáku (fraku) užíval hospodář ke slavnostem, do kostela a na úřad. Svobodní nosili kabátky modré s přiměřeně dlouhými šůsky, bez límce a žlutými velkými knoflíky. Krátké kazajky byly pro sváteční odpoledne. Muži ženatí starostlivě na zimu obalovali se do kožichu dlouhých a nákladných. Takový kožich: stál sice mnoho peněz, ale potrval léta. Z okolních měst (Jihlavy, Polné a Humpolce) vozívali je kožešníci po „jarmarcích" a podzimních poutech. Sám ještě před 8 roky zastihl jsem je na výročním trhu ve Větr. Jeníkově u kožešníka z Jahlavy. Dnes jsou z nich jen poslední mohykáni. Krátkých kožichů užíváno méně. Dlouhé sahaly do polovice lýtek, vzadu-i po obou stranách byly asi na 20 cm. rozstřiženy. Záda byla v celku. Pod krkem zapínaly se na petlici a v pase stahovaly řemínky zašitými v postranních švech. Podobnými řemínky s třapečky zavazovaly se i roz-parečky rukávu. Kolem krku vinul se široký přehrnutý límec z černého-