mosily se i vyšíváním na prsou. Límec v přední části pod bradou býval ještě zoubkován a podvazoval se malým hedvábným šátkem. Bývaly tedy „hoši" a „muzeí" zálesáčtí náležitě vyšňořeni. Všední košile neměly ozdob. V zimě starší balili krky do teplých vlněných šálů, v létě nahrabovali je sackými šátky červenými, nebo hedvábnými černými a strakatými, chudší pak „týbetáčky".

Přes košile nosily se brucleky, vlněné to čtvercové kusy látky, jež zavazovali za krk a kolem boků. Těchto neodkladali ani v létě za tepla, kdy chodili a pracovali bez kabátů i bez vesty.*)

Kalhoty, jak jsem již pravil, bývaly krátké pod kolena, kde zavazovaly se ve svátek na punčochy pomocí řemínků.**) Dle látky mívaly své jméno. Kožené žluté, bez chlupů byly praštěnky nebo směšným názvem brslenky, červené zázvorky, z kůže kozlí kozlovice, 3, ovčí unitř s dlouho srstí jmenovali cápovice, z. manžestru m a n-iestrovky a černé kaťata. Jak vidíme, měli daleko větší bohatost tvarů mluvních, která vystihovala podrobně význam, nežli my lidé moderní, kteří chlubíváme se větším bohatstvím fondu jazykového nad venkovany. Doklady toho budou i dále.

Nosil-li hospodář praštěnky i pro všední den a při práci si je odřel nebo ošoupal, koupil v sobotu za 2 kr. hlinky, pověsil koženky na vidlo (bidlo) a rozmočenou hlinkou je natřel, aby byly na neděli pěkné.

Kalhoty přidržovali řemenem. Opasek široký sloužil více pro ozdobu a potřebu jinou. ? němu totiž po straně všita byla hluboká kapsa, jež u širokého konce opasku se otvírala a sloužila za schránku na peníze. Vrchní strana nesla vkusné vyšívání brky nebo řeménky. •Celkem nelišil se opasek od jiných jinde užívaných.

Staří ujišťují, že se člověk v takovém opasku snadno nepolámal a nestrhl. Jest to mimo kožich jediná část mužského kroje, která se nám aia Zálesí dochovala.

Všedního dne v létě chodili všichni — ženy, muži, mladí, staří — uosi. Šetrní činili tak i ve svátek. Šlo-li se na delší cestu do města, nesla hospodyně a někdy i hospodář boty přes ruku a teprve před městem se obuli. Na zpáteční cestě učinili podobně.

V zimě nosily se dřeváky, jimž s humorem přezdívali „říbata". Starší pletli si bačkory okrajové nebo slaměné. Upletli totiž dlouhé slaměné provazy, jež sešívali provázky. Byly laciné a nohy udr-iovaly v teple znamenitě. Podařilo se mi stihnouti ještě posledního takového výrobce pletených slaměných bačkor a výrobek jeho uložil jsem