tedy uvedl věci. které nejen mně, ale každému o věc se zajímajícímu mohou býti vydatnými pomůckami ku práci zprvu naznačené.

Všecky dílny v předu uvedené pracovaly všechny druhy nádob, zejména: prusky (džbány s pyskem), džbánky bez pysku, nejoblíbenější to druh velkých i malých džbánů štíhlých, uprostřed útlých s výlevem v průměru bäňalého místa, džbány kryté či bedněné s malým okrouhlým výlevem, džbány bachraté s přiměřeným okrouhlým výlevem, čepáky zvané glgáče, čepáky věncovité s krčkovitým otvorem k pití na oblině, hranaté a oblé čutory s obvyklými cínovými víčky; pak mísy, »tanérky« (talířky) rozličných úhledných tvarů. Bolerázské talířky z konce 18. a začátku 19.: století jsou tlačeny ve formě (nikoli na kruhu hrnčířském), mají vlnitý okraj a průměr jich měří 33 cm. Dále dělaly se všudy talíře, mísy a džbány dekorační — věci to druhdy luxusní; talíře forem srdčitých, lastúrovitých, také prolamovaných, rýžkovanýeh a j.; džbány těch nejkrásnějších tvarů, vásy, oblíbené džbány »kunštovné« s prolamovaným hrdlem, z nichž pilo se otvorem v ručce (uchu) zrobeným, když ostatní podobné otvory na okraji vrchu se ucpaly, aneb když ucpal se otvor určitý.

> Vedle těchto věcí robili ještě na některých místech »svěcenáčky« (kropenky), svaté obrazy, v čemž vynikala Sobotišť a Dobrá Voda, řídkými úkazy jsou tyto předměty v dílnách ostatních. Též robily se všude svícny^ kalamáře a j. luxusní věci, sloužící za výzdobu jizby resp. pokoje, kdež stavěny bývaly na skříně a kredence (u lidí městských) a na fogaše (lištvy) nebo na stěny jizby (u lidu venkovského, selského).

Na stěny zavěšovány byly výhradně talíře a mísy za »straneček« (motouzek) do vyvrtaného okraje navlečený.

Že i kamnářství tu a taín s výrobou džbánkářskou bylo ve spojeníT přesvědčil jsem se náhodou, když ná svých cestách přišel jsem v Bolerázu do slarého domu džbánkářskéhó, kdež' právě kopali základy ku chlévu. Kopáním vyzdviženy tu dva, a což zvláštního, nepolévané kachle (pouze vypálené na červeno). Poněvadž se u nás vypálené kachle začaly polévati až teprve na konci středověku, soudili možno z tohoto nalezeného kachle na to, že hrnčířství Bolerázské je na Slovensku jedno ¦ z nejstarších, datujíc se z počátku 16. století.

Keramika slovenská od svého vývoje (ze zač. 17. stol.) až do úpadku (polovice 19. stol., t. j. do soutěže se zbožím kameninovým »Steingut«) byla velmi vzácná a hledaná. Rozkvět její možno počítati do 17. a 18. století. V dobách těch vyváželo se zboží to nejen na trhy domácí, ale bylo; obchodní spojení i s cizinou; neboť jak zápisy v Denticích svědčí, vozilo se odtud zboží po Dunaji a Černém moři do větších měst na pobřeží ležících. Tak i všecky ostatní čelnější dílny vyvážely zboží své do Prešpurka, odkudž po Dunaji i proti vodě se vypravovalo.

Na trzích domácích prodávalo se hlavně zboží obyčejnější, v sídle dílen zboží »nápoôné« (zakázkové, cennější). Nejvíce se na trzích našich venkovských prodalo džbánků; neboť kdo šel o trhu do hospody, aby se áapil vína, jediného to tehda lepšího nápoje na Slovensku, ten koupiti si