Je přímo bolestné viděti překupníky, odbírající od mistrů zboží za »pletku« (téměř zadarmo). Litrové džbánky po 4 kr. i po ?1/^ ??., talířky po 2 kr.

Za takových poměrů je věru nemožno udržeti džbánkářství, leč v živoření, a tak rychle mizí i ty stíny bývalé slávy jeho.

Vláda maďarská, byvši upozorněna na zanikání jindy tak hledaného odvětví umělecko-průmyslového, pokusila se o záchranu jeho tak, že zřídila v místě proslavených džbánkáren v Modré (na Prešpursku) továrnu státní, do níž postavila dva mistry znalé staré výroby, kteříž tuto starou výrobu nápodobí. Leo z neznámých mi dosud důvodů nevyplácí se státu tento pokus, ba pracuje se tu prý se škodou. Zajisté nechytla se tu věc, jak se říká, za pravý konec, a tak nemůže prospívat, ač podmínky by zde byly.

Pohlédněme do minulosti, abychom souditi mohli o vývinu slovenské keramiky. Zvláštností ve mnohých městech tohoto kraje jsou tak zvané »Habánské*) dvory«. Tak na př. byly tyto dvory: v Sobotišti (dosud je), Dehticích, Trenčíně, Levarech, Stupavě. Tyto dvory byly takřka samostatné obce průmyslové ve středu obcí politických a povstaly asi v nepokojných dobách třicetileté války, kdy nejen z Čech a Moravy, ale i z jiných zemí exulanti sem se stěhovali, jsouce tu tolerantními pány nejen trpěni, nýbrž i mnohými výsadami a svobodami podporováni a to hlavně ? vůli svým vzácným dovednostem ve mnohých odvětvích řemesel. Byliť ovšem zavázáni vděčnost příznivcům svým projevovati dodáváním potřeb v jich domácnostech se skytajících. Nepochybujeme, že ty nejlepší výrobky se tam odváděly. Exulanti tito byli dle náboženství anabaptisté, od kteréhožto slova jim dle domnění mnohých přezděno habáni. I našim Českým bratřím se prý tak říkalo.

Rozumí se, že mezi exulanty českými bylo dosti vystěhovalců německých, jak máme příklad na Hanoveránecb. Obyvatelé dosavadního dvora habánského v Sobotišti vykládají slovo habán od slova Hanoverán, poněvadž prý oni z Hanoveránska pocházejí. Ovšem že, ač mluví dobře slovensky, zachovali si řeč německou, kterouž se mezi sebou rádi domlouvají. Habáni projevovali život svůj v pospolitosti —¦ ve sdružování pro společný zisk neb ztrátu z podniků jakýchkoli. Závodů společným nákladem založených, polí, dobytka atd. společně užívali. Měli své kněze, své učitele, a cechy různých řemesel spojeny byly v jeden svaz. Byli proslulí svou poctivostí, takže závody jejich upotřebovány bývaly i občany nehabány. Tento sdružovací způsob života, veliká pruduktivnost a hledanost výrobků a střídmý způsob živobytí pomohly Habánům ku značné zámožnosti.

Avšak v době rakousko-tureckých válek v druhé polovici 17. století přišly mnohé z těchto drorů, zejména v Prešpurské stolici ve zkázu. Tak v zápisech Dehtických dovídáme se o vydrancování a spálení habánského bohatého dvoru, jakož celé obce Dehtické. Vandalství Turecké! Trvalo více let, než zase vše do stavu dřívějším poměrům podobného přišlo. V těchto