Předchozí 0365 Následující
str. 334

Zdobené milostné dopisy lidové.

Podává Barbora Hoblová.

(S 1 vyobraz.)

Při zálibě našeho lidu v malebnosti a živé pestrosti, kterážto záliba nejen se jeví oblekem, úpravou obydlí, nářadím, nádobím a nástroji, ale také vyniká v úpravě svatých obrázků a modlitebních knih psaných a spolu krášlených kvítky i barevnými iniciálami, bylo by podivno, aby tam, kde vyjadřovány city milostné, v dopisech a listech pamětných, nebylo pečováno o malebnou, jakousi sváteční úpravu.

Vždyť i dary, které milenci navzájem si dávali nebo posílali, ať to byl šátek vyšívaný, ať fěrtoušek, šněrovačka nebo střevíce vyšíváním ozdobené, vždy jak barvou, tak ornamentem naznačovaly city, jež dárce choval ? obdarovanému: barvou nejraději červenou nebo zelenou, srdéčkem a kvítkem vyjadřována láska a naděje ve štěstí. Tím tedy s-píše a přiro-zeněji listy milostné, pokud byly psány, aby osebě milované projevily stesk, přání ? jmeninám, neb aby jí byly dárkem („prezentem") z lásky a památkou, nebyly bez ozdob, nýbrž byly přiměřeně a významně krášleny.

Pravidelné dopisování mezi milenci nebylo ustáleno ani zvykem ani potřebou. Jinoch dovedl prese všechny překážky se přiblížiti své milé, a bylo-li třeba, i několik hodin jíti za vzdálenou, noc obětovati, aby jí ústně pověděl o svých citech. Jenom když za okolností mimořádných chtěl milované dívce učiniti vzkázání milostné a musil je svěřiti papíru (ať vlastní rukou svou nebo písařem jiným), neopominul přiozdobiti je srdéčky, otočiti květy a svázati pestrou stuhou.

Ba šohajek šlapánický (Sušil, Mor. nár. pís. str. 273) vychloubá se své milé, která mu „vepovidá", hrdě a sebevědomě, že mu ,,už hiná píše", a dokládá:

„Napsala mně cedolenko

Áj stříbrem, zlatem psanó,

Diamantem protkávanó,

Abech chodíval za ňó."

Zlato, stříbro, diamanty jsou dojista myšleny obrazně, takovým bohatstvím poesie lidová ráda a snadno plýtvá; ač nenahání-li tu jenom zchytralý „syneček" strachů takovou bohatou dopisovatelkou, která může posílati tak skvostnou „cedolenko".

Jak český milý psával své dívčině, toho ukázky podala národopisná výstavka mladoboleslavská. Představila totiž mezi jinými předměty také tři lidové dopisy milostné, okrášlené vypichováním, jeden mimo to malováním, a „protkávané" ne sice „diamantem", ale barevnými stužkami, Jeden z dopisu těch zvláště význačný byl i na výstavě pražské v krajinském oddělení mladoboleslavském a vzbuzoval u přátel národopisu značnou pozornosť. (Pokud si pamatuji, také smíchovská výstava měla dva dopisy jemu podobné.)


Předchozí   Následující