7. Od království nebeského Petr klíče jest dostal, by otvíral a zavíral, tu moc mu sám Kristus dal: cokoli sváže na zemi, bude svázáno na nebi, a co on- rozváže, na zemi dokáže, rozváže Bůh na nebi.

8. Tu moc ve víře Kristovou Petr jest ukazoval, neb on mezi apostoli první vejpověď dával: To na nejprvnějším sněme sešli se v Jeruzalémě, svatý Petr povstal, vejpověď první dal, s ním se všichni srovnali.

9. Tu moc, stálost, víry starost až podnes dokazují, hned od Petra tu posloupnost před oči představují, všichni římští papežové, biskupi, církve správcové Kristové na zemi, Pán Ježíš jest s nimi až do světa skončení. .

10. Ti od apoštolů svatých všichni stejně veřejí, buďto skrz řeč, anebo list své ovoičky učejí: aby všichni jedno byli, tak jak prosil Kristus milý, když se rozlučoval, na nebe vstupoval, s učedlníky milými.

11. Zachovej je, Otče svatý, by se mnou jednou byli, posvětiž je ve vší pravdě, by nikdy nezbloudili: neprosím, bys je s světa vzal, ale abysje zachoval, aby byli oni v pravdě posvěceni, nebo jsem je miloval.

12. Neprosím toliko za ně, ale i za všecky ty, kteří skrze slovo jejich budou ve mně věřiti: aby všichni jedno byli, jako jsme my, Otče milý, bez roztržitosti, ve víře svornosti, došli šťastně věčnosti.

13. Jakos mne, můj Otče, poslal, tak já posílám zas vás, neb nejste vy, jenž mluvíte, ale Duch můj mluví v vás, já vám budu pomáhati, řeč vaši potvrzovati, divy rozličnými, zázraky mnohými, přede všemi národy.

14. Jděte, kažte, všecky učte, po všem světě národy, nebojte se, nekrejte se, učte, ať vědí všady, všecko, co jsem přikázal vám, neb já vám tu moc dávám, hříchy odpouštěli, aneb zadržeti mocí Ducha svatého.

15. Co vám pravím, jako ve tmách, to vy na světle pravte, a co v ucho uslyšíte, to na střechách hlásejte: Kdo uvěří, křtěn jsa, spasen, neuvěří-li, zatracen, kdo nechce věřit jen z zákona punkt jeden, ten bude ve všem vinen.

16. Můž' každý z těch Kristových slov víru pravou poznati, v jedno-svaté, všeobecné církvi chce-li zůstati, ta jediná katolická jestiť svatá, apoštolská, má čtvero znamení, z Kristových učení a z jeho přislíbení.

17. Víra ta, v které se stalo mnoho tisíc zázraků, není jinde ? nalezení, nežli u katolíků: neb jim to Pán Ježíš splnil, co jest apoštolům slíbil, víry ? potvrzení, dal jim ty znamení divův svých ukázání.

18. Ta církev ? víře Kristové pohany obrátila a skrze mnohé tyranství přece nezahynula, přes tisíc a sedm set let prošla učením celý svět, víru katolickou krví mučedlnickou potvrdila v letech těch.

19. ? té církvi, křesťane milí, Kristus jest nás zavázal, abychom ji poslouchali, ji rozsoudit rozkázal: Tenť má býti za pohana, hříšníka a publikána, neposlušný držán, praví to Kristus Pán, nemůže jinač býti.

20. Nemůž' dle těch slov Kristových žádný ten spasen býti, kdo by si chtěl ňákou jinší novou víru smysliti: není dost ,Pane' říkati, než vůli Boží plniti, svou hlavu skloniti, v víře nehloubiti a církev poslouchati.

- 2-1. Křesťané, učením cizím nedejme se svoditi, neb nemůžeme každému duchu hned uvěřiti: Kdo Boha zná, církev slyší, a kdo nezná,