poměrech žil a jak perně této úrovně mohl dosáhnouti vlastní pílí a nadšením i láskou ? věci.

Poučují-li stránky Českého Lidu mimo jiné o tom, jak se český sedlák na sklonku minulého století šatil, jak se veselil, jaké měl obyčeje, pověry atd., je také potřeba znáti, jak týž sedlák se díval na poměry souvěké, jaké ideje dovedly upoutati jeho zájem a nadšení, jak svoje náboženské prosvědčení prostý venkovan projevoval těžkopádnými sice, ale nikoli nezajímavými skladbami, které dnes jsou již pro historika literárního i kulturního skutečnou vzácností. Z těch důvodů neváhám dopřáti několik stránek dalším doslovným ukázkám básnické činnosti Kořarovy a připojuji prosbu ? laskavým čtenářům, kdo by ještě věděl nějaké další podrobnosti o rychtářovi Koťarovi a jeho činnosti, aby je laskavě zaslal redakci Českého Lidu ? uveřejnění.

Píseň o pravdě Kristově a jeho jediné, svaté, všeobecné a pravé apoštolské církvi. Od jedné sprosté a nehodné ovčičky v svaté katolické víře, v nejponíženější mysli složená v roku 1784 od Vojtěcha Koťary, sedláka v Proseči na Haberskóm panství, s povolením císař. král. censury, na Horách Rutinách, vytištěno u Fratiška Vincencia Korce. Zpívá se jako: Proč mne sužuješ a mé srdce trápíš etc.

1. Kam pak bloudíš, můj krajane, ach, kde pak jest mysl tvá? Poznat můžeš, jen jestli chceš, kde jest církev Kristová, kterou si za choť Kristus Pán vydobyl jest svou krví sám, by mu byla věrná, v celém světě stejná, neposkvrněná.

2. Proč pak z skrejšů pošlou hledáš jakous nájemnici svou? Pojdiž a ukáži tobě Nevěstu Beránkovou: v pravé víře zasnoubenou, s Kristem na věky spojenou, od něho vzdělanou, nikde neskrejvanou, na svícen postavenou.

3. Nemůž' světlo rozsvícené pod kbelcem skryté býti, nemůže církev Kristová neviditedlná býti, musí svítit, učit všady, jest sloup utvrzené pravdy, a v učení stálá, vždycky jako skála nepohnutedlná býti.

4. Když Kristus církev vzdělat chtěl, učedlníkův svých se ptal: Kým ho lidé býti praví? Svatý Petr jej vyznal: Tys Kristus Syn nejvyššího na nebi Boha živýho. To mu nezjevilo krev, neb jeho tělo, ale Bůh, jenž v nebi jest.

5. Ty jsi Petr! To jest skála, Kristus mu odpověděl, na té skále vzdělám církev svou, by ji každý viděl, Duch svatý ji řídit bude, na věky učit vší pravdě, kacířstva odporný i pekelné brány ji nikdy nepřemůžou.

6. Neb jakby ji přemoct mohly, Kristus sám za ni prosil, svého nebeského Otce, takto ? Petrovi mluvil: Já jsem prosil, aby víra Tvá nikdy nezahynula, pasiž beránky mé, neb ty miluješ mne, pasiž spolu ovce mé.