po lidech a o ní řeči mluvila, obouzejíc ji, žeby čarodějnice byla a to proto, že jest váčku jejího dosáhla, k kerémuž se ona Dorota znala, že je její a jej ž ona byla ztratila, jak ona co chtěla, to jest mohla do toho váčku vložiti, majíc ? ní zlu vůli a tudy chtíc jí zle učiniti, o ní takové řeči mluvila a jí na její poctivosti dotýkala, prosíc za spravedlivé opatření. Proti tomu ona Kaleřina jest mluvila, že jí v ničem neobouzela, než když váček nalezla, ona Dorota po tom váčku se ptala ? ? němu se znala, že je její. A když sú byly v něm některé věci, že jest ona jich s tím se vším dodala ku panu Janovi Karbanoví, aby to sem bylo dodáno a tu se jí vidělo nejslušněji dodati, aby ta věc byla od práva ohledána, že se ona nemá o nic ani súditi, ani o ní co mluviti, než sama ? lidem chodila a. prosila, aby jí to vráceno bylo a příčiny oznamovala, proč to u sebe chová a sama ťo roznášejíc i na ní vinu vkládá, ježto jí ona nic povinna není. A to což jest položila v moc (nečitelno) dala a to by ráda pokoj měla. Proti tomu Dorota mluvila: poněvadž toho váčku s takovými věcmi sem podala, že sú ty věci v tom váčku byly měla odvésti (sic), ale toho neučinila, nic tak, jakž jest pověděno, majíc ? ní zlú vúli, tím ji kaziti chtěla na její pověsti a na to pokazała svědomí, prosíc v tom za spravedlivé opatření. Tu pan purgmistr a páni slyšíc žalobu, odpor a jich s obojí strany přelíčení a váživše svědomí, takto o tom nalézají a svými ortelemi vypovídají: Poněvadž z těch svědkóv, kteréž Dorota vede, toho se nenachází, aby ona Kateřina co mluvila, ježto by jí Dorotě proto nápravu povinna byla, než tak, jakž jest nářek nalezla, její svědkové Dorotini praví, že jej hned ukázala a tak ani Kateřině to domnění býti hemůž, aby ona co na její Dorotinu lehkost měla do toho váčku klásti i že příčiny tou žalobou jí povinna není. Než poněvadž ta věc v ruce pánův a před práva přišla a ona Dorota se nezná, aby ty věci její, že pokutové věci pan purgmistr a páni ptáti se chtí a pokudž se vyptají, dále to podle práva opatřiti ráčí. Actum anno 1525. . .

Z Chrudimská zaslána byla na úřední vyzvání 2. ledna 1825-mimo historický a topografický popis vyobrazení kroje ženského a mužského, jak jej nosily zámožné osoby v městě i po venkově, zejména v krajině landškrounské. Ovšem nevyniká ten kroj nijakou rázovitou zvláštností. Byl to úbor, zanesený vlivem panující módy po celé západní Evropě do měst našich a odtud pak byl napodoben od bohatých rodin i mimo města.

Přibíráme-li oba obrázky do zahájené řady barvotisků j krojových, činíme to proto, že obě vyobrazení jsou neobyčejně názorná a pečlivě provedená. Při kroji mužském nenaskytla se malíři tak vděčná příležitost,