však jest o tom mluveno, že jest tím nic nepůsobila, než to sebravši na místo poctivé donésti kázala na krchov a také to prokazuje, že jí prve to dítě bylo nemocno, nežli ten koupel vylit jest byl a ti svědkové někteří, ?? praví, žeby od účinku umřelo, však nepraví, aby to bakalářka Anna učinila a tak jí ke škodě ti svědkové nejsú. Kdež také i toho dotýčí, žeby Anna některá nepoctivá slova mluvila, jimi paní na poctivosti ubližujíc, tím chtíc na smíření hráti, aby jedno za drahé bylo, k tomu tak praví, že jest o to smlúva a smlúvou to jest prvé pojato, žádajíc v tom za opatření a že těch slov paní ? sobě přijímati nemá, nebo ta slova jsou mluvena proti čelednímu, kterýž to vyléval a což se toho pálení dotyce, poněvadž sobě některé věci snad ke škodě nalezli, takové jim aby ke škodě nebyly, opatřiti to pak zapomněli, ale žádnému ke škodě. Zase ? tomu paní Pavlova promluviti dala, by oni co proti tomu měli mluviti mnoho, anebo kdo co svědčí to vykládati, však toho nepokazují, by od čeho jiného umřelo to dítě; ? svědomí Peřinčenému mluvíce, že ta za svědka přijata býti nemá, že jest měla provaz na hrdle a sama se oběsiti chtěla, chtělali je toho bakalářka prázdna býti, proč jest to sobě přijímala, prosíc též za opatření na své poctivosti. Tu pan purgmistr a rada slyšíce žalobu a co mluviti dala od sebe paní Pavlova Lidmile, svědomí i jich s obů stran přelíčení a toho všeho pilně pováživše, takto o tom nalézají a svými ortelemi vypovídají: Poněvadž vší této nesnázi a pře póvod jest domnění zlé, napřed v tom jakož svědkové vyznávají: když paní Pavlova poslala, aby koupel dítěte jejího vylit byl, že jest Anna to sobě přijala a domnívala se, žeby ten koupel proto byl vylit, jakoby se dítěti jejímu z toho něco zlého přihoditi mělo a to vzavši odnésti kázala na krchov, jako svědkové ukazují; a zase paní Pavlova mající děťátko nemocné, z toho pobraného koupele domnění vzala a mluvila, žeby tou příčinou děťátko její uschlo a umřelo, ale by od toho účinku sešlo tím koupelem vzatým, toho žádný svědek neseznává, než to seznávají, že jest jí Annu tím nařkla a Anna zase slova paní Lidmile poctivosti její škodná mluvila a takž dala od sebe mluviti, že by tú předešlu smlúvú pojata byla a ani že konec jest i toho jest nepokázala a poněvadž takoví nářkové s obojí strany bez důvodu staly se z domnění, že na obě strany jim jich cti a dobré pověsti ke škodě nejsú a býti nemají nyní i v časích budúcich a věčně a kdyby byla Anna zase řečmi se neodplácela, byla by jí paní povinna napraviti, ale poněvadž prvé sama sobě paní dotýkajíc to napravila, soudu nedočkavši, že tu nápravu i pokutu pan purgmistr a páni zdvihají. Actum in pleno consilio anno 1523 post omni Sanct.

Dorota Klimenta kožišníka manželka s Kateřinu vinopalkú, že jí obouzěla a po lidech pravila, že je čarodějnice.

V té při mezi Dorotu manželku Klimenta kožišníka s jedné a Kateřinu vinopalkú s strany druhé, kdež jest ji vinila z toho, že jest chodila