viseti, dělaje malé cípy, na nichž přišity byly bílé tkanice. Jimi a dvěma jinými tkanicemi, v rozích dvou přišitými, škofija uvazovala se na hlavu. Dávala pak se na ni tak, že nevyzdobená, pouhým plátnem potažená strana škofije vždy kryla týmě hlavy, jsouc po stranách čela V rozích dvou tkanicemi k čelu a hlavě těsně přitažena. Hrana pak oběma stranám škofije, vyzdobené i plátěné, společná, šla vzadu na temeně hlavy na přič, činíc na stranách rohy; od ní strana škofije vyzdobená (č. 1.) splývala svisle ke krku dolů. Strana, kryjící týmě hlavy, pokládala se Slovenkou, takto udělanou. Lepenkový pás, široký jako jedna strana škofije (18 cm.), dlouhý pak při jedné straně 40 cm. a při druhé 25 cm. (= délce škofije), vložil se do hedbávného, červeného, květovaného šátku, složeného na délku, t. j. dvěma cípy do vnitř, položil na škofiji delší (40 cm.) stranou k čelu tak, že splýval asi do polou uší, kratší (25 cm.) stranou těsně ku hraně škofije, a přišpendlil se ? ní pevně; volné cípy šátku podvázaly se vzadu pod škofiji a ji těsně ku hlavě přitáhly. Aby pak škofija ještě pevněji na hlavě držela, přitahovala se v předu nad čelem tmavočervenou pentlí, rovněž v zadu hlavy pod škofiji podvázanou. Před ní na vlasích vkusně zapletených třpytilo se na hlavě zlaté třepení. Šátek slovenkový pokládal se třemi pentlemi: ve středu bílou, širokou, — po stranách jejích pentlemi užšími, žlutou a fialovou, jež rovněž vzadu hlavy pod škofiji jsouce svázány, dlouhými konci vlály přes ..kuolarin" na krku. Nad čelem při zlatém třepení a tmavočervené pentli přišpendlena mašle. Výzdoba druhé strany škofije asi takto se pořizovala. Na lepenku přilepily se troje porty: hedbávné: žluté a turecké (strakaté) a široká, zlatá porta. Tato šla středem škofije, těsně při ní uzounká, fialová tkanice, dvě turecké porty po stranách jejích, jsouce od ní a od okrajů odděleny portami žlutými. Na okrajích pokládala se zlatým třepením, dole při krku ozdobila se velkou, hed-bávnou, květovanou mašlí. Škofija nesla se na hlavě vkusně, krásně; vábila oči všech! A bylo také na ní se nač dívati! Samý hedbáv, samé zlato! Ano, škofije dražší: za „pátnajst funat" (15 zl.) zlatem jen hořely. Poprvé zastkvěla se děvčeti na hlavě o svatbě při čepeni nevěsty. Slušela ženám velmi pěkně a zvyšovala nad míru krásu a svéráznost jejich národního kroje. Nynější šátky na hlavách ani z daleka krásy její nenahrazují; spíše, splývajíce cípem na kuolarin, krásám kroje, zejména nádherně vyšívaným kuolarinům, na závadě jsou. Proč ji ženy odložily? Vždyť vše, co kroji jejich krásy dodává, dobře vystihují a úzkostlivě drží! Úprava škofije na hlavu stála vždy mnoho práce, a na to nebylo vždy kdy. A nebyla-li pěkně na hlavu upravena, bila do očí tím \íce, — nekrášlila, ale krásu kazila. Byla oděvem nepraktickým; krásu její draze bylo „Hrvátici" platiti penězi, námahou, uměním i časem, — proto se ve kroji nezachovala a postoupila místo pohodlným, hedbávným šátkům v živých barvách. ? ¦ '.'.

Se škofiji vytratila se i „bijéla" nebo „langlova plína", již ženy přes škofiji přehazovaly. Když žena neměla kdy zabavovati se úpravou Slovenky na škofiji, vzala přes škofiji „bijélu, rjědku plínu", „ká je vísila