Předchozí 0477 Následující
str. 442

doložené, z nichž mnohé zachovaly aspoň kusý začátek písní zapomenutých. Že mají mnohé písně nábožné nápěvy světské a zase obráceně, jest dostatečně známo. T ř e t í, nejmenší sborníček v modré obálce obsahuje 12 písní „vlastenské mládeže" a zpěvy pro mládence a panny z různých míst, nejvíc od AI. Jos. Landfrasa v Jindř. Hradci.

Ye spoustě písní nábožných II. sborníku přivázáno několik písní světských, jež tu uvádíme.

Prvá z nich má název: „Já člověk pocestný, přijda na dvě cesty" (s obr.). Zpívá se jako: „Hajda, hajda, hajda, oženil se Švejda" (Zíbrt ve své Bibliografii národních písní českých nemá.) Vzadu obraz Merkura i Venuše. Vytištěna v Hoře Kutné.

Dále sem přivázáno: „Země dobré to jest Země české ke cti a chvále P. Boha všemohoucího od upřímného vlastence (Táborského?) vydané. Výňatky ? Beckovského, Tom. Pěšiny celkem pěkně srovnané. Na konec: „Dáli P. Bůh, přes rok bude se dále pokračovati."

Mezi nábožné písně vsunuty jsou i tři, které jsou rázu paedago-gického, a jistě pozoruhodný v době úpadku národního. Ovšem podklad mají týž, který se i z úst našich mravokárcu často podnes ozjvk, že totiž mládež je v mravech horší, což se tehdy svádělo jen na rodiče. První má nápis: „Píseň příkladná o jistým příběhu, kterak rodiče dětem folkují a přílišnou láskou k nim mající ukazují; však často se stává, že za to zlou odměnou odplacení bývají, jakož se z této písně dobře vyrozumí." Vytištěno v Hoře Kuttný. Jako: „Žalostně budu kvíleti." „Poslyšte milí křesťané, věci hrozné neslýchané, nechtějte chvilku prodlévat, slyšte, co vám budu spívat. Matky nad tím ustrnete, zvláště-4rteré syny máte, kterak jsou děti bezbožný, mnohý ? rodičům fortelný. Jak se minulej rok stalo, v pravdě v skutku vykonalo, zde v naší české krajině v městečku Chvalšín řečené" atd.

Z dalších dvou příkladných nábožných písní v Brně u Frant. Ignacia Synápího r. 1696 vytištěných první má titul: „O cvičení malých dítek", druhá „O trápení Krista Pána". Prvá zpívá se tou notou jako „Když pak přijde můj Pán Ježíš".

1. „Ach nač to musím patřiti,

v tyto přesmutné časy;

musí mi to ? srdci jíti,

vzhůru vstávají vlasy.

Když rodičové dítkám svým

ve všem zlém povolují jim,

v hřešení jim folkují,

vinu na se vztahují.



2. Mnohé pětileté dítě

neumí se modliti,

dej pozor jak umí kleti,

láti a zlořečiti:

lidem starým se posmívá,

otec, ač se na to dívá,

sám se na to směje víc,

dítěti neřekne nic.

6. Máš-li, matko, mladou dceru,

an bez tvé vůle chodí,

na procházky a s frejíři

své rozkoše provodí:

vem na ni pražmu zčerstva

dokud dcerka mladá, hezká,

než bys potom v starosti

plakala jí ? libosti.

9. Kde má synáček svou vůli,

tu zlý duch přistupuje;

nejprv pobízí ho hraní

k jemu rovným svozuje,

jenž žerouc ve dne v noci,

živi jsou, jak nesluší,

tu již běží o duši.


Předchozí   Následující