lesích a z těch stali se lesní mužové a lesní žínky. Mnozí zapadli do různých vod a ti proměněni jsou ve vodníky, mnozí padli toliko na břehy řek a potoku, na louky a do hájů a z těch staly se víly a rusalky.

Ale veliká část svržených andělů nedopadla prý ani na zem, nýbrž ostala mezi nebem a zemí a odsouzena jest ? věčnému létání v povětří a k nosení těžkých, kroupami, sněhem a vodou obtěžkaných mraků. Že prý je vždycky, kdykoliv takové těžké mraky na svých bedrách nesou a s nimi letí, slyšeti, jak pod tíží jich sténají a naříkají. A na kterou obec nebo krajinu prý zanevřeli, nad tou prý pustí zhoubnou svoji mrakovou tíž a přivedou tak obyvatelstvo její do velikého neštěstí. Proto se za starých dob, proti těmto zlým duchům, jako škůdcům všeho lidstva posv ěcenými zvo-ny zvonívalo, jelikož posvátného hlasu zvonů nemohli slyšeti a snésti a proto prý daleko se zhoubnou svojí tíží zaletěli a tam ji se sebe setřásli. A proto také v některých krajinách až po dnes na mraky se troubí, mraky se zaříkávají a zažehnávají, t. j. zaříkávají a zažehnávají se ti zlí duchové, aby kroupy a vody na úrodu zemskou nevychrlili, nýbrž s ní na lesy a skály zaletěli a tam ji se sebe setřásli.

Ale také prý moří tito povětrní duchové někdy všechnu krajinu suchem, přenášejíce mraky na krajinu jinou, kterou deštěm v čas potřeby opatřují. Proti lidu jsou všichni tito duchové, ať žijí kdekoliv, jelikož každý člověk stvořen jest podle obrazu Boha, jemuž se byli protivili. Z těch příčin hledí člověku, kde jen mohou, ublížiti a jej zničiti.

Loňského roku zemřela v Čáslavi krupařka, známá panna Klárka. Z pozůstalosti její pro sběratele českých památek nejcennější byly tři sborníčky písniček a jiné různé, pak staré učebnice školní. Písničky ty zdědila Klárka po své babičce. Neváháme podati o nich zprávu, ježto zřídka se stane, aby se zachovala tak hojná sbírka skoro po 200 let skládaná.

Prvý sborníček obsahuje 29 písní světských. Druhý sborník pořízen tím, že na pruh vepřové kůže 1?5 cm. široký a 49 cm. dlouhý našito nitěmi písniček a novin, načež špalíček 22 cm. vysoký (tlustý) svázán dotčenou koží a připjatým na ni řemínkem šňůrou končícím. Sbíráno vytrvale dlouhá léta; vždyí jsou zde písně z r. 1631, 1655, 1693 (nejvíce), 1726 a mnohé z časů Karla VI. a císařovny Marie Terezie. Nejvíce jsou to písničky nábožné, pak něco „historických" a novin, tištěné s dobré poloviny v Kutné Hoře. Zajímavé jsou také nápěvy napřed