Pán: Sediaci pošetilí, co jste si způsobili, že jste raděj ? té svobodě vy nesvolili. Robot bude preškoda, nastane nová moda, že má bejt sedlák vojákem, pěkná svoboda.

Sedlák: My vám všecko věřili, dost jste nás zle šidili, pole, luka i zahrady jste ujímali. Mluvili jste pěkné k nám, bude uleveno vám však, co bych vám chtěl vinšovat, řeknu v sobě sám.

Pán: Myslili jste, sediaci, svobodni bejt jak ptáci, strčili vás vla-dykové do svojich klecí, obzvláště vaši páni husity a berany nejlepší je všecky vyhnat z České zemi.

Sedlák: Zle jsme si myslili, zlé jsme nic nečinili, ani Božské přikázání nepřestoupili. Dobře jsme se chovali a roboty konali, vždy koukol mezi pšenicí je -vám to známý.

Pán: Měli jste se Boha bát a kostely neloupat, trpělivost nese růže, měli jste čekat. Když jste čekat nechtěli, u Prahy vás zvěšeli vojáci tam na pranýři svobodu psali. Kde pak je váš jenerál, co vás komendýroval; u křesťanů i u židů s vámi raboval. Ten byl moudrý v síle, dělal vám kratochvíle, nyní se v Praze vyráží v obecním díle. Sedlák: Jenerála nemáme, vám ho zanecháváme, my podle naší sprostnosti pozůstáváme. Není z našeho rodu, vemte si ho za modu, ten vás bude vy ... (?)

Pán: Nastanou vám muziky, na kamenach filsaky, v patrontaších volověnýeh kulek balíky. A k tomu, milý brachu, patrony plný prachu, že bys raděj doma hlídal na poli hrachu.

Sedlák: Totéž také zkusíte, co vy o nás mluvíte, jinčí kvery na ramenách nosit budete. Máte také numera, já jsem byl v městě včera, co pak máte víc před námi, nebozí páni?

Pán: Co pak než se naučíš rechtsum, linksum, to zkusíš! Kolik čárek na tvejch zádech ucejtit musíš. A když přijdeš do pole, to nebude tvoje vole. Macht euch vertig schlagt an feuer! hůř než v stodole.

Sedlák: My se spíš naučíme, však o vás se bojíme, že jste na to choulostiví, to dávno víme. Aby, co jste napsali, se zad vám to smazali s tou rafikou, s kterou jste nám ukazovali.

Pán: Mnozí sediaci moudří jinak o tom hovoří, kolikrát obilí .šmahem všecko vyhoří. „Kampak se podějeme a kde pomoc najdeme; vrchnost nám nepůjčejí, hladem všickni pomřeme.

Sedlák: Kolikrát jsme mluvili, kdyby pošlo obilí, kde pak si co vypůjčíme, o to radili. Vy jste nám pucovali zadin zmíchaných s plevy, my jsme vám čisté obilí vždy opláceli.

Pán: Zůstanem rač poddaní, vždycky nám naši páni zapučejí a zpo-mužou v našem soužení. Svobodným bejt, nic nemít a den po dni nouzi třít, lepší chodit na robotu nežli hladem mřít.

Sedlák: V poddanosti není zle, ale jen to proklaté od vás divné poroučení je nám mrzuté: neb malý písaříček třese se jak střízlíček, dosti starého sedláka hnedky vyfláká.