Pán: Čekejte tedy času, tak jako husa klasu, na robotu posílejte domácí chasu. Na potažní i na pěší jistě vás Bůh potěší, jaký patenty vám přijdou, každý uslyší.

Sedlák: Čekáme trpělivě dost dlouhý čas v té bídě, vždy jste nám ukazovali straku na vrbě, v vás nic nezakládáme, ale v Boha doufáme, že on nás lepší potěší nežli vy, pane!

Pán: Kterak vám byla hojná, ta vaše hloupá vojna, právě sedlák jako sedlák musím říct zrovna Šli jste podle Sibylly, ach, kterak jste chybili, protože se kráva s volem o to radili.

Sedlák: Nesmí bejt jmenovaná, že byla naše vojna, to patří Jejich Milosti císaře pána. My jsme jeho vazale, chcem mu sloužit věrně, ale vy hned přistrojíte z bílého černé

Pára: Můžete začít znova. Jako Kec u Jankova uděláte si památku na léta mnohá, nastanou jiné tance, až půjdete na šance; to Sibylliuo proroctví vemte do rance!

Sedlák: Nás nenapomínejte, na sebe pozor dejte, vám se tloucti nenecháme, to nemyslete; kdo má být, ať je pánem, my sediaci zůstanem, chtěl bych vám jinač povědít, rač dělám Amen.

Prostý humor vane též z následující písně : „Špásovná píseň

0 m 1 a t c í c h, kteří s svýma pány o nedostatek sypání se hádají." Na obrázku žnec, jak otep chápe. Zpívá se známou notou.

1. Proč pak vy, mlatci, kradete, dyž je pak to hřích, proč nám ujímáte platu, to je taky hřích. Dyť pak vy máte sypání. „To je málo, páni, já mám velký břich."

2. Je-li pak,ti dovoleno krádsti skrz tvůj břich. „Ovšem, páni, dovoleno, já chci bejti živ. Ženu a děti živiti, neb nemůžu hladem mříti a bejti s ní živ."

4. Ach, Bože můj, polituj co vystojí podruh tvůj na robotě i na mlate, předci nemá jen kout svůj.

12. Umnějí nás na mlaty, dávají malé platy, perou na hřbety. Na záda přišívají nám záplaty. Již nám brzy slíknou kůži, neb nám slíkli kabáty.

Pod koncem kvítí v rozvilinách.

Za tím „Nová píseň o Vávrovi". Pod tím obrázek sedláka

1 zemana s kordem. Zpívá se jako: „Já mám doma půl vozu, já se na něm povezu, já mám doma kočárek, povezu se do Šárek." (Kolovr. sbor. písní nár. v Č. Mus. z Plzeňska, Zíbrt 16.)

1. Šel jest Vávra silnicí, potkali ho řezníci. „Kam ty, Vávro, kam ty deš, snad nám voly nevezmeš."

19. Šly panenky silnicí, potkali je řezníci. „Kam panenky, kam jdete, co to v nůších nesete?"

20. My neseme kačata, slepice a kuřata; kupte, dejte počinku, popřejte nám vejdělku.