Vy« — mluvil k nováčkům — »půjdete po jednom a každý políbí korouhvičku a dá krejcar. Musíme přece věděti, kolik nových poutníčků přivedeme Panence Marii.« Korouhvičkář poslechl rozkazu a nováčkové též. Líbali korouhvičku a házeli krejcary do klobouku mladšího zpěváka. Ohlásil se počet nováčků a peníze přišly na výživu zpěváků.

Potom spojené procesí hnulo se s mocpým zpěvem ku předu. V Bechyni pak vůdce měl slavné »svítání se« s Nejsvětější Pannou, při čemž snad žádné oko nezůstalo nezaroseno. Druhý den mělo krčské procesí >loučení«. Za zpěvu dali se na zpáteční cestu. Na rozcestí, kde se oddělovaly jednotlivé oddíly ke svým domovům, Krejčí měl řeč na rozloučenou. Slzeli všichni. Odtud sláblo procesí, až zbyli jen krčští a okolních vsí. Lidé vycházeli ze stavení a vítali je: »Vítáme vás z Boží pouti!« Poutníci odpovídali: »Vzkázala vás Panenka Maria bechyňská pozdravit!« Proti procesí daleko téměř až na půl hodiny cesty přišli naproti děti, staří lidé i mladí vítajíce vracející se poutníky. Ten neb onen držel v rucs »pouť«. U vchodu do Krče očekávali procesí obyvatelé téměř z celé vesnice. Společně pak vykonali pobožnost na poděkování za šťastně vykonanou pouť.

V Českém Lidu bylo již několikráte upozorněno na svědomité a soustavné studie akad. malíře J. Prouska v Turnově o rázovitých dřevěných stavbách ze severovýchodních Čech. Na str. 450 a d. a na zvláštní příloze podává týž umělec další ukázky ze záslužné a svého druhu u nás jediné práce sběratelské.

V Bernardicích na Táborskú chodívají večer před svatou Barborou (3. prosince) 2, někdy i 3 dívky 10—loleté za Barborky. Mají bílé šaty a přes obličeje bílé závoje. Jedna má na ruce košíček s cukrovím, jablky a ořechy, jež rozdává malým dětem, aby neplakaly. Při-