str. 459
jdouce do světnice pozdraví: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!", načež počnou sborově zpívati:

"My Tě ctíme, velebíme, tak, jak můžeme a víme; uvržena do žaláře, požívá nebeské záře; stoupila z hrozné temnosti veliké její svatosti; Dioskurus z osvítání hledá dceru ? mordování, nechce-li Krista zapříti, že má hrozný konec vzíti: na skřipec ji zavěsili, ze všech stran hrozně mučili; ale kdo je s Kristem spolčen, nebude od něj odloučen"; vladař dceru otci dává, zbavuje se svého práva; otec dceru nelituje, meč svůj z pošvy vytahuje, nelituje nevinnosti, sťal jí hlavu v zuřivosti; když krev z těla se valila, panna do nebe vkročila.«
Po zpěvu tom pokleknouce, pomodlí se „Otče náš" a „Zdrávas Maria", načež od hospodyně dostávají dárky, buďto peníze nebo jablka.
Příroda kmotrou národní písně.
Podává Alois Hlavinka.
B. Malby. Švihavý let vlastovčin.

Nápěv líčí: Vlaštovka se vznese (1., ťuk), sem tam, výše níže poletuje (2. a 3.), pustí se jedním směrem (4-? opět sem tam sebou švihá (5. a 6.), pak jakoby klidně ve vzduchu visela (7. a 8.), až se konečně «pět spustí tak nízko, až by se černé země týkala.
|