Zpívaly dvě děvéence ze Šťávníka v lydické tónině fa); zaznamenal jsem tak mimochodem beze slov, protože na nápěvu mnoho není. Pak začaly jinou, která mne přivábila až k nim na pole. Přestaly ovsem ihned zpívat a teď bylo třeba výmluvnosti a trpělivosti: ostýchaly se, měly plno výmluv a při tom si mne ještě dobíraly — zvlášť ta ěernojoká. Teprve když jsem jim tu pod a) označenou- polohlasně zanotoval, opakovaly jí po mně, též beze slov, ale v tónině e-mo'1, načež jsem se konečně dočkal té druhé písničky:

a pak ještě jiný, veselý, v němž druhá děvčica doprovázela fgontroyala) střídavě v terciích, sextách a oktávách. Není tedy tvrzení Ruppeldtovo zcela správné, že trenčanské dvojhlasné písně »pohybujú sa len v tereiach. «¦