Z předmětů dopravy přes Sudety nezaujímal žádný takové důležitosti, jako sůl přes Rudohoří, ačkoliv v novější době tvoří uhlí hornoslezské průvozný předmět dovážený přes Libavu.

Co se pak týče proměnlivosti dopravy, může se o Moravské bráně říci, že už v době nejstarší nalézaly se poblíž (nálezy u Lipnika) osady lidské V době neolitické nálezů přibývá a překročeny i Jesenníky. V době bronzové došla moravská stezka největší platnosti, iiž podržela po celou dobu Hallstadtskou dopravou jantaru. Po ní vynikla nejvíce Opavsko-Hradecká. Během historické doby vznikla cesta branou Lužickou a cesia Náchodsko-Kladská.

Postupem času přišla k platnosti brána Landeshulská, již také v no vější době podržela. Železná dráha jí k tomu dopomohla, jež znovu povznesla zároveň bránu Moravskou, kudy vedena jest železná dráha, spojující Vídeň s Vratislaví. Ještě více získá brána tato dle mínění Foxova spojením Dunaje s Odrou.

Ke konci prvního oddílu (24—25) podává Fox v přehledných tabulkách jména šedesáti tří přechodů přes všech pět částí Sudet, s jmény jich východišť na severu i na jihu, s absolutní i relativní výškou jak prů-smyků, tak východišt, jich vzestupnou délku ve vzdušné délce i skutečné délce cesty.

Kdo mohl naslouchati nepozorován dvouhlasému zpěvu trenčanských děvčin, kterým si ulehčují polní práci; kdo slyšel »ťahavú« píseň slovenského šuhajka zaznívati odkudsi s hůry, nebo kdo dokonce došel tam, kde právě vše hajdučilo a zpívalo, jak bývá na př. o hodech — ten-ví, že takové dojmy jsou nade všechny rozbory a výklady.

Komu toho nebylo dopřáno, sáhne po Slovenských spevoch (vyd. v Ture. sv. Martině), které mu odhalí velký poklad lidového umění.

Ovšem ty notové značky nepůsobí tím bezprostředním dojmem jako písně zpívané, slyšíte-li je od Slováka, který do nich vkládá celou svoji duši, podávaje se náladě hned vážné, hned zase rozmarné. Odtud ta rozmanitost a bohatost. Tak slyšíte třeba touž píseň zpívati kdesi v dur, jinde v moll, ba týž zpěvák zamění tonorod písně. A což ty varianty! Slyšel jsem píseň, jejíž každou strofu zpěvák jinak zakončil — ne snad z nedostatku hudebního sluchu či paměti — z bohaté fantasie! Důkazem znamenitého sluchu jest bezvadná intonace zvětšených a zmenšených inter-vallů a srázných modulací, které ve všech strofách opakuje s obdivuhodnou jistotou a věrností. Příklad: