g místo k: Garel, gavalír, gór (jinde kór), fagan, graneček (kraneček S± římsa u kamen, též rohatinka na talíře), cigán.

g místo ch : gundel vlasů;

g místo li (starodávné): zgebnouti (rusky pogibnouti .= zhynouti).

G slyšeti ještě ve slově gamba = huba:

Ty gambo nevycválaná (hubo nevzdělaná) ! Mácni ho po gambě. Prohraješ i gatě.

ř místo r: trakar, starec, porčený, dvířka, horečka ; za to : viřtle (—ata) vertat, koňařda (koňadra).

Zdejší řeč liší se od spisovné i dloužením nebo krácením některých slabik.

Odchylné dloužení: Co vás napadá! Kape (poprchává), mrholí (mží). Uhodil se do paly. Vem lopatku mastníku (jílu). Hovada (bzikavky) hrýzaj, dobytek se plaší ; heleč, jak peláší, eště se zblázní (:= splaší). Eště ti teče po bradě (jsi mlád).

Měří (s dlouhým ě), není (rr nejní)

Bolí mu (!) hlava. O Bože ! to je bolest.

Zelí kyše. Mistr, pwlmístr, dare, leží, v/sí. Kštice ji visí po zádech. Koza dojí.

Odchylné krácení: Kamen leží. Mám půlpata krátkejch loket (českých). Krávy se napásly.

Správně proti jiným krajům říká se tu pila, pilou.

Přesmykuje se: r s I : koroulat; r s d: boreť, borejť, karlec; r ss: řejček, pořejček; ž s 7: žlice (lžíce); k s t: viřklata.

často přivěšují se ke slovům nevkusné ano i nepřirozené koncovky: nynčkow, dneskry, prvá ~ prve; = prvř^c, protivá, stranná = stranufa, iedkej = teďkow, nikde/, někude;', ledakde;.

Jiné koncovky spatříme u jmen posměšných.

Podivně zní též: počinkávej (počkej)! jejda! jejdanynku! krynda, kryndeši páteši! jejka!

Přikročme ku tvarosloví.

Dvojného čísla nemá jméno ruka: Bólej mi ruky. Vem to do ruk, do obouch ruk.

Rodem různí se od spisovného jazyka: sáhá (ž.), ftka*) (ž.), štíra (ž. ^r mlok), fůsa (vos, -a,), břeňák (m. = mřeňka), krtice, turkyně (^obé ž.), kopist (m.), ťoporo (s.), okurek**) (m. z= okurka); role má dva rody, střední i ženský.

Štír (m.) znamená štíra krtonohého. Klát (oul špalkový, velké poleno), kláda (kmen). Pout (m.) ~ pouť; snídaní více slyšeti než snídaně. Košíř (m) sluje čepel u kosy. Hra na sud a lieh (m.) místo sudu a lichu. »Je sud, je lieh.« Místo domek, krámek, mlýnek užívalo se až do nedávná zdrobnělin domec, krámec, mlýnec. Také v pozemk. knize ze 16. stol. píše se: »prodal domec.« Za to neznámo zde praporec, jen prápor.