mluvě), kozele (výše zmíněno, též kůzle), pičkrle nebo piökrdle (špaček na obou koncích ořezaný; pakli jen na jednom jako doutník, zove še špaček), přadle, tředle a j Vlastní jme'na: Jankele, Pavle, Zoubele, Lukesle.

Koncovka —na: rachna (od rochoti, osoba nebo dobytče tlusté, široké), řecbna (smíšek), machna (jako rachna), štrachna (kdo pomalu jde), kvičná (kdo kvičí, pláče), drčna (tolik jako traj da, brebta, povídalka), čochna (klevetnice). Všechny ty a podobné nadávky, jichž. jesl bez konce, zostřuje lid přídavným jménem i slovesem téhož kmene: Čocbna rozčochněná všecko vyčochní (poví); vejcpoch rozecpaný pořád cpe a p., čána (ční, veliká osoba).

Koncovka —och caboch (m pavuzník t. j. povětroň), vejcposh (jedlík, břicháč).

Koncovka —owh: pólo uch (půl kopy plátna).

Koncovka —ni: cmírá ±z čůra = svinčura (kdo bryndá, lije, znečišťuje).

Koncovka —ina: káni na (kdo kaní, na př. pes, když mu sliny kapou, též kdo něco pobryndá). Nadávky jsou též nadívanina (kaše z krupek nebo jáhel ~ jahelník), bublanina (pečené sdojky). Řezanee se říká sekanina (též sekaina).

Koncovka —ec (zvláště od sloves): drápanec (škrábnutí), škrábanec, plivanec (slina na zemi), kašlanec, vrzanec (bablanina, že vrže mezi zuby), bouchanec (do zad), Típanec (vlepená »packí«, t. j. políček), rejhanec (škrábnutí), škubanec za uši = vlasy, dával tnu štípance a drcholce (štulce), udělal mu kousanec (vytlačené zuby kousnutím^; žvej kanec, klofanec, kopanec, kusanec koláče (placky).

(Dokončení.)

1. rúbisko, také p orúbisko, místo (starý les), kde se dřevo kácí; spisovný výraz »paseka«; r, holé: úplná mýtina, dřevo se na čisto setne; r. tmavé: menší část stromů se poseká; r. světlé: větší část stromů se vytne a menší část zůstane stát, tak že je jen málo stínu.

2. hora = les, stará h. = les starý (staré stromy), mladá h. jest les mladý (mlaď), jíti do hory (do lesa). Černá Hora (místní jméno) zs. tmavý les, totiž ponejvíce jehličnatý.

3. peň = pařez neb delší kus (ulomený), když ještě na kořenách-stojí. —.