učitelovi stravu rádi, ale přemnozí s nechutí. A poněvadž i učitel nebýval vždy se stravou spokojen, vyjednalo se loňského roku, že na místě stravy dají se učiteli peníze; i dávali mu při té veliké drahotě pouze 36 kr. stř. týdně!

Letošního roku 1848 rozmohla se nevázanost mezi lidem tak, že každý myslí, že učiteli a knězi nemusí nic platit, ale naproti tomu chce každý jen poroučet a právo jen pro sebe mít!

Ve Lhotce měl učitel několik let veliké obtíže se stravou: někde mu předložili k obědu studené brambory, někde nedostal ani kousek chleba, protože ho lidé sami v domě neměli, a sem a tam byla veliká nečistota; když pak někdy učitel se ozval, dostal za to — trochu huby. Nejhůř měl se učitel v noci, když musel někde na holé lavici spát a k tomu ještě beze všeho přikryvadla! I nebylo divu, že každý učitel si naříkal a pak Pánu Bohu děkoval, když na jaře začaly děti chodit do školy Olešnické.

Letos poslán byl do Lhotky pomocník Josef Nesvadba, ale ten se brzo poděkoval a šel za pomocníka do Vysokého.

V této nouzi byl požádán Jiří Haba z Olešnice, aby tam šel učit; ale on se vyjádřil: „Kdybych byl mladší, vzal bych si tu starost na sebe a chodil bych každého dne ze Lhotky do Olešnice spát; ale teď na stará kolena nemohu to podniknout!"

Poněvadž stravu učitelovi dávati a o nocleh pro něho se postarati toliko sedlákům náleželo a náleží, ohlásil jsem včera ve chrámu Páně, aby dnes odpoledne ve dvě hodiny sešli se občané Lhotečtí u rychtáře, kdež se bude o záležitosti školní jednati.

Když jsem do Lhotky přišel, byli u rychtáře pouze čtyři sousedi; i dalo se nejprve znamení zvonem, aby se sešli, pak poslán byl po vsi posel, ale vše nadarmo — nikdo nepřišel!

Když tak moji odpůrcové a lidé svévolní o placení stravy učitelov.y ani mluvit nechtěli, a svého duchovního pastýře vzdorovitostí a neposlušností veřejně urazili, tedy jsem nařídil, aby mládež ze Lhotky do školy Olešnické chodila; také to ještě na příští Mariánský svátek v kostele ohlásím. Aby kněz a učitel tak se ponížili, že by lidem ku posměchu byli a jim za podnož sloužili, s tím bych rozhodně nesouhlasil! A co se od nich žádalo? Pouze 36 kr. týdně učiteli na stravu!

Oznamuji to, aby důst. šk. úřad o pravém stavu věci dříve zprávu obdržel, než moji zlomyslní protivníci s obžalobou vystoupí. Konečně prosím o laskavé dobrozdání v této záležitosti. V Olešnici, dne 4. prosince 1848. Petr Dufek, farář."

Co farář předvídal, stalo se: hned na • počátku r. 1849 rychtář Olešnický Jan Ducháček a sousedi Petřík a Jirák žalovali faráře, že „na školní cvičení dítek a na náležitý pořádek nedohlíží, školních pomocníků k tomu nepřidržívá, aby v zimě po vesnicích školní cvičení náležitě konali; tak v Bohdalovicích, Haraticích a ve Lhotce toliko čtyři dni týdně se vyučuje a o desáté hodině škola se počíná."