kopali. Tylo1) lidi, hrobaři ne. A dys sme my šli tam vocud, tak my sme se tomu zbouřili, a musili ho zas vykopat a na trakač dat, a zas sme jeli pryč, zas na Štyry Dvory,2) votkát3) přišel. Dyš přijeli sme do Hamrů, zas Štyrdvorský4) přišli naproti, že ho nesmíme přivést na Styry Dvory. Tak sme ho vyklopili do příkopy a tam sme ho nechali ležet. Dys sme jeli spátky, jak vobyčejně bejvá, tak préj si půjdem5) zavdat. Tak nekeří šli a zavdali si, ale já sem nešel. Pak přišlo, že fšeci se musej vypsat, keři při tom byli. Tak jeden dostal štvrt roku, inéj dva měsíce, inéj štrnáct dní, ale štyrycet jich musilo jit do Litomyšle.

To vypravoval ten saméj.

Byl nejakéj tady švec, a říkali mu Babčák. Von mněl učeníka Ma-cholda. Tak'von ten Machold, dys se u něj učil, jak sou učeníci, musil těško pracovat, tak vonemocněl a umřel. Ten švec ho ve svým domně jako mrtvolu nechtěl Irpět. Tak voni ho dali do krypty, co byla pod kostelem, gde je ted škola. Tak ho tam dali, a von v noci jako vobživl.6) Voni ho slyšeli, že křičí, dyš šli lidi kolem krypty, a žádnéj tam nešel, báli se. Dyš tam žádnéj nešel, tak ráno kostnici šli a tu truhlu votevřeli. Von co ležel zádama g zemi, tak von byl vobrácenéj hubou dolů a teprvá byl mrtvěj.

To vypravoval ten saméj.

Farář ve Zlaté Olešnici, Petr Dufek, píše vikáři dne 4. prosince 1848 toto: „V roce 1836 obmýšlela krajská komise zříditi v Haraticích školu, k níž by obce Bohdalovská a Lhotecká se připojily; zároveň bylo usneseno, aby tyto obce svou mládež času letního do Olešnické školy posílaly, v zimě pak by tato mládež doma vyučována byla; neb posílati děti v zimě do Olešnice jest velmi obtížno.

Sousedé zavázali se také, že o místnost pro vyučování chtějí se postarati a že učitelovi po celou zimu stravu dávati budou. Mnozí dávali