obyvatelé zdejších krajin, seskupení již v jednotlivých osadách, ostatní potřeby svého života, jež během času monopolisují města pro sebe. Výměna těchto potřeb mezi městem a venkovem děje se v určité tržní dny. Trhy týdenní a jarmarky mají svůj vznik a obchodníci přicházející z Italic do Vratislavi, aneb naopak, zastavují se zde.

Hlavní předmět obchodu bylá v starších dobách sůl a obil í, za pozdějších časů to bylo koření, různá sukna, samety, dam.ašky, hedvábí a jiné laik y.

Během času dostoupila cesta tato ještě větší důležitosti politickými událostmi. Tak děje se k r. 1593 zmínka o obchodnících z Glasgowa.

Následkem nepokojů v západní Evropě, hugenotskými válkami ve Francii a boji o svobodu v Nizozemí zastrašeni ubírali se četní Angličané k jihu místo přes obvyklá města hansovní skrz průsmyk Landeshutský. Za Bedřicha Velkého vzmohlo se v Landeshutě plátenictví, odkudž s ním vede se čilý obchod.

V novější době největší význam má uhlí, dovážené semz.Walden-burského koryta po železné dráze, jež prochází branou Landesbulskou.

Neobyčejně vysoko stoupá význam Landeshutské brány, kdykoliv v Německu anebo Rakousku boje vzplanou. Nebylo snad, praví Fox, va východní části střední Evropy války, jež by se byla nedotkla brány Landes-hulské. Léta 1656, 1660—1662, 1672, 1675, 1682, 1701, 1703 a 1713 jsou doklady našeho tvrzení, kdy ubírala se tudy celá vojska různých národů a zemí.

Ještě význačněji vynikne strategická důležitost Landeshutské brány, když jeviště válečné posune se až do samých hor krkonošských. Znám je návrat tudy z r. 1427, když Husité, vpadnuvše Lužickou branou do Slez, tudy se vraceli. Ve válce třicetileté vystřídal se prosmyk ten v rukou několika pánův. Ve válkách slezských zabýval se Bedřich blíže strategickým významem tohoto přechodu. Panovník tento vyslovil se o bráně Landeshutské, že hodí se ze strany slezské pro snadnou přístupnost k přechodu, na straně české však nutno se prý ubírati úzkými údolími, jež ležíce v hlubokých lesích samy jsou tím v rukou nepřítele. Zavrhuje tedy Bedřich přechod ten skoro úplně.

Roku 1866 propustili Rakušané pruské vojsko až k Trutnovu, zde však se jim ve výtečném postavení postavili na odpor, takže nucen byl jenerál Bonin zpět se vrátiti, kudy přišel. Druhým dnem Rakušané, v bok napadeni, nuceni byli ustoupiti, a znovu vešel Bonin do Cech právě branou Landeshutfkou.