str. 117
Srovn Erb. str. 163, č. ^85 a č. 28G;
Suš. p. 49;», p. 759, str. 576 se shora
čtení druhé.
Prochází, nachází a sobě naříká, své bílé ručičky za hlavu zakládá.
Neplač, nenaříkej, Nanynko má milá, když jsi mi nebyla od Boha souzená.
Od Boha souzená, od rodičů daná, neplač, nenaříkej, ííanynko rozmilá.
Pepínek, Ludvínek píská na lupínek, Nanynka z povzdálí poslouchá u dvířek.
Nepískej, nehvízdej, však ty můj nt budeš, až ještě dvě léta mládencem pobydeš.
Dvě léta mládencem, já dvě léta pannou, aby každý věděl, že jsi chodil za mnou.
(Chrást ,u Vorlíka.)
|
|
