Zachová ze Lhouce Šádové, Josefa Chmelařova (1845—1886), Anna Myšičková (1795—1855) a_ Marie Vavřínová (sestry) v Krasoňově, Alžběta Nosková (1793—1878) v Šimanově, švadlena Vitásková v Hojkově, Kat. Pechová, Anna Beranová v Zachotíně, Anna Čermáková provdaná Novotná v Sázavě, Řádová ze Chvojnova a Josefa Ziková (vulgo Pepka Hluchá) v Dehtářích (1810—1880).

Obyčej choditi se sv. Barborou dochoval se i u nás v Jíkvi na Nymbursku. Byl zajisté po celých Čechách znám a podobal se svým vyznamená obyčeji choditi se sv. Mikulášem. Původně byla to úplná hra, jak poznali jsme v V. roč. Č. Lidu, kde J. F. Král otiskuje ji ze starého rukopisu. Kde chodí posud se sv. Barborou, děje se tak již jen ve velmi zmenšeném měřílku, a osoby při tom vystupující mlčí. Brzy ani po tom nebude potuchy. Právem stěžuje si Hraše (Č. Lid VIII. č. 5.), že zvyky a obyčeje valem hynou. Je nejvyšší čas sbírati, co se ještě zachovalo. Na zpracování sebraného materiálu je času dosti, ale ke sbírání nadešla poslední hodina. Kdo jen poněkud se jím zabýval, má na to jisté a také trudně dojímající důkazy. Vytýká se stále, že prý sbírají se věci malicherné a bezcenné. Sběratel však při práci své, nikoli příjemné, má na mysli účel vědecký a snaží se, aby zachován byl široký a úplný obraz živola lidu, jak s jeho světlých, tak i stinných stránek, protože i ty jsou znakem jeho náod-ního charakteru. Sběratel nesmí kritisovati a hleděti na to, co se mu líbí neb ne, nýbrž musí sbírati věrně vše bez rozdílu. Tolik chtěl jsem říci na obranu sběratelů a prosím p. redaktora za laskavé odpuštění, že jsem od látky odbočil.

U nás chodívají barbory ty dni kolem stejnojmenného svátku sv. panny. Obyčej ten týká se hlavně dětí a dospívající mládeže. Matky dávno před svátkem sv. Barbory hrozí dětem trestem barbor, nebudou-li se uměti modliti a uebudou-li poslušný. Možno pozorovati, že i ten obyčej je u nás blízek vyhynutí.

Nyní chodívá již jen jedna neb dvě barbory, kdežto dříve, jak jsem se dověděl, tak asi před 30 lety, býval jich celý průvod. Chodívaly vždy večer, který tu dobu je již dlouhý. Ve stavení drávalo se peří, jako posud, a tenkráte se ještě přádávalo. Za barbory přestrojili se dospělí mladíci, někdy i sousedi. Dva neb tři oblekli se úplně bíle. Měli bílé sukně, bílé jupky a mimo to byli ještě zahaleni do bílého ložního prostěradla. Obličej