Sak vím, tak co byhme mohli obá ubyt'. Co mánie, to máme, enom dyž je to spravedlivé. Sak sa spravíme.'-216j

Schodili sa cirkevníci z pasek a z dědin v červených brunclekoch217) a v halenách aj z robama, co byíy už po letnu nastrojené. Křápala sa vítal z nekeryma, co od nich bírát vlnu, lebo co od něho kupúvali sukno.

Bylo trochu pošmúrno, ale teplo. Ticho tichučko; odnikel nečuť, že by něco dělali. Enom od Bečvy ponášál větr špláchaní na břehoch o kořeně, a na lípách zapiňkata43) chvílaina piňkava. Ani z komínů sa nekúřilo. Hospodyně měly už obědy navařené, a kerá musela ostat doma, dávať pozor, čtnúla si v nejakéj pobožnéj knižce.

Naraz zahuöaly varhany a potom sa rozleh zpěv těch, co už byli v kostele. Micek, měchař, zpíval, až ho bylo u apatéky čuť. Ti, co byli venku, pobírali sa ge dveřom. Křupala si sed ze synkem a z Malyjú do svéj stolice na pavlač a Hanča zas do robských stolic ge stařence Miku-líkovéj a zpívala z jejího kanciunála, dyž svého ešče neměla.218)

Iďaci z kostda vykládali si Křupala z Matyjú, jak císař Jozef býl na Vsetíně a evandélíci, dyž sa to zdověděli, jak odjíždžál, tož keřísi honem zeberaci sa, leťeli za ním a u. Lásku, dyž ho dohnali, prosili, aby jím nechal postavil' kostel- Tož jím to slíbil a potom přišlo psané, že si móžú postavit' kostel, ale bez věže. A tož včil zas sa štolovali,819J postavit' vezu.

Přídaci z kostela, vyzlékli sa vseci z nedělních šatů a spravili sa do povšedních, co prvéj choďúvali.v nich do kostela, ale do práce jich ešče nebrali.220)

U oběda sa maměnka vyptávala dělí, o čem pan farář kázal, dyž sama nemohla íť; aj by sa byla ráda dopíkala,221) dávali-ji ale222j pozor.

Odpoledňa šli Křúpalé z děfama na pole. Křupala vřtál čaganem*) do země, je-ji už dosť sucho a dycky k synkovi, chtějaci ho přinaúčat: Tož, co ty myslíš, synku? A dyž synek řek, co nebylo dobře, ja, préj, ne tak, to je ináč.

Všady chodili lidé po mezách, obhlédaí póla. Povolávali na sebe, vítali sa, řečnovali.

Sak su tom vesnu rád, pravil Krňa, co užívali spolu kúsek role »v Dalníčku«. Sem čekal, na slunečko, jak na Boží smilování. Veť my už nemáme sucbého ani ze zuba vyšpárať. Podglánilo2'23) nám loni seno, tož sme to museli věčím dílem posttať kravám, žhrať ho nechtěíy.

No, to je dnes zak řásná pohoda. Do včera umřel, dnes bude neřád.

Křúpalé byli měščané taják brzo všeci HornoměSčané. Měli domek a trochu těch políček. Řemeslo dělali, dyž polevila práca v poli Jak sa praví: dyž výjdú všeci sedláci na pole, tož na Horním Městě neostane