Předchozí 0143 Následující
str. 133

U Křúpalů.

@P@Valašská povídka se starého světa. Vykládá J. N. Slavičínský.

Valašská povídka se starého světa. Vykládá@A@J. N. Slavičínský.

Křupala vyšel ze chléva. Hledí na hnůj — hodná hromada a pěkný, ze slámy. Zaryl doňho, vidíama — jak maso! Sak ze stelu208) je to jak řeziny — přes slámu néni! Abyhme ale pohnójili aj to zemňačisko309) »na Díle«.

PohlédŘaci na střechu na chlévci, vysadíi stará drátovánu babůvku s hromotřeskem210) o šár vyšéj a podložil ju kamenem, aby nezjeía do bary.48)

Vyšel na, zahrádku za chalupu. Stromy sám brozg.115) Bude toho ovůcka letos zas potroše, dyby to Pámbu zachovat. Na starú padůvku, co préj pamatuje ešče Kuruce,277) zvláčá! čérnohřavek na hnízdo na samý vršek. No, tam šak sa na ťa kočky nedostanu, ty's na ně vyzrát, ptáčku miiý, myslet si Křupala.

Rozhlédál sa po nebi. Byly na něm mračénka, jak dyž pohodí kerýsi fládl,211) ale modřučké byto jak indych. Zdálo sa mu, že by sa zytra mohlo »v topolů« orat Enom že laštovičky lécú jaksi nízko . . .212)

Co obskakuješ, haváku? pravil bosíkovi. Ja tys ešče nesnídál, roby na fa zapoměly. No, počkaj, dostaneš snídaní. Bosík zrozumjél a vrťa*) ocasem běžál za ním po náspě do chalupy.

Janek už býl zas doma, aj Hanča byla nastrojená. Křápala vytřepál fajku, oblek kabát, dál si na hlavu klobúk místo čepky a vezňaci pod pažu kanciunál, šél z děťma do kostela.

Před kostelem sa roztržkali.'2'3) Hanča šla ge kamarádkám, Janek k ehlapíkom a tatíček sa zařečnovál z Matyjů, popravl-y by jím střechu. Matyja byl . z Jasenických pasek, ale postavil si chalápča na Sychrové, tož tam býval a už aj po měscky chodil. Enom že hubu mjél krabatů'214) a opálená od slúnca až fijalistů. Křupala sa s ním domluva!, moc-i by koštovala taková a taková stodola a kolej by na nu vyšlo dřeva a kolej šindela. Matyja mu radil, aby raci počkal z rok ze dva, že mu nastrúže přes zimu šindela sám, préj: šak já ťa nepřetahnu.

Tanu, moc bych ti neřád dál a ošidiť fa také nechci], smíl sa215) Křápala.


3°8) Stel — stelivo z listí. 209) Pod. jatelinisko, kde byla vloni jatelina rjetel). " ) netřeskcm. De je hromotřesk Jia střeše, tam že hrom neuderý, pravlja. 2") » — dy6 vrstvy uprechované (rozčesané) \lny. 2 a) Havák — pes v dětské ijiluyě, havkať — štěkati drobně (o mladém psu). Havotať — štěkati, hádati se, dorážeti. Havotala na mňa taják fena. 213) rozdělili. Když se přiženou ovce před stavení, kam některé z nich patří, volá se: Trž, trž! Načež ovce samy od ostat-n'ch se oddělí a jdou domů. 2") drsnou. 215) žertoval.
*) přechodníku užívá se velmi často, obyčejně tvoří se příponou -aci, bez ohledu na rod a čas; výjimečně příponou -a. Zamža oči bych to našía.

Předchozí   Následující