dětem hodně strachu. Vešli-li do sednice, postavili se v polokruh, biskup usedl uprostřed na židli, všechna mládež musela předstoupiti a on takto spustil: »Pověz ty mně první, co je to jedna?« Tázaný odpověděl: »Jeden jest Pán Bůh na nebi.« K druhému: »Pověz ly mně, co je to dvě?« Odpověď: »Dvě jsou desky Mojžíšovy.« . . . Šest? — Šest štoudví kamenných, vínem naplněných. Sedům? — Sedům je svátostí, atd. Po odpovědích dostávaly děti dárky buď na penězích, nebo jablka, suché slívy a p.

Při examenu byl čert a anděl za skupinou, kde čert (v kožiše na ruby obráceném, s rohama a ocasem) tropil neplechu.

Žert mikulášský skončil někdy smutně. Tak jednou — někdy okolo r. 1846. — přišla tlupa mikulášská do domku Jana Kočího č. 119. Žena jeho spala, majíc děsivý sen, z něhož byla hrozným křikem vyburcována. Hrozného hluku a přestrojených osob tak se polekala, že po krátké nemoci zemřela.

Též v Cidlině dělo se chození s Mikulášem za velikého hluku. Dle toho, jak bylo chasy, někdy i dvacet se.jich ustrojilo do nejpodivnějších obleků. Přišli tiše, nepozorovaně hleděli dostat se do stavení. Družba vstoupí a žádá hospodáře, aby směl průvod >předvésti«. Čeládka domácí, tušíc, co ji čeká, horem pádem utíká ze sednice — ale jest pozdě! Čert, jazyk maje vyplazený, koštětem všechno žene zpět, křičí, řve, škube sebou a kdyby nedržel ho anděl na řetěze, snad by všechno rozsápal. AndM zazvoní, všechno ztichne: do sednice vejde Mikuláš. Poptav se na chování dětí i čeládky a nařídiv modlitbu, rozdává dárky. Jeden z chasy položil na stůl kasičku, do níž hospodář svůj příspěvek na dárky vloží. A teď všechna ostatní chasa vhrne se do sednice: žid, cikán, smrt, kominík, Turek na koni a p. Tento rovnou žene se k měděnci; není-li týž plný, musí ihned děvečka pro rodu a smrt jí k tomu svítí lucernou. Po výprasku, jehož se čeládce vrchovatě dostane, a po mnohé čertovině průvod odchází, kloně se na všechny strany.

Ve Vysokém chodili — a dosud chodí — s Mikulášem jen tři osoby: Mikuláš, anděl, čert. Vešli do sedniee, dospělejším našlehali, mladším pohrozili, malým nadělili. O týden později podobným způsobem obchází Lucie (»přijde Lucka!« — říkají). Ta trestá a jen skoupě n a d í 1 í.

Hlavní nadílka jest ovšem o štědrém večeru. O té — jako všeobecně známé — pomlčíme. Za to prozradíme, že na Vysočtě nadílí se také o dlouhé noci. Tu obchází štědrá bába, do světnice však nevejde, vidět se nedá nikdy. Děti pověsí punčochy, nohavice, sukničky a p., co možná blízko dveří — o místo svedou se někdy půlky a když ráno vstanou, mají tam od štědré báby nadílku — rozpu-stilec třeba zmrzlé »bandory«.