str. 140
co mohli nájhoršího dělali a Vsetín aj vypálili, jak čtneme v »Památkách«.278)
To ešče snáď tedová býi Vsetín »u Žebrácky«, 27'J) mínil stařík Janírků. Jak tu byíy všady hory, tož to že byt Hrozenkov městem. Tam, co je Hovězí, mívali Hrozénkovjané ho vězí statek, 'i9) a co býi Vsetín, tam seli. A tož potom desi »na Štvrti« vystavili město. Šak Pržno bývalo také městem.
A tož dyť Hrozenkovu pravíja Nová dědina, píkái28'1) sa Janek.
Ja to s tým Vsetínem »u Žebrácky« pravíja, ale to už nido neví, jak to byío tedová. To bude taková řeč, jak že ešče nedy öuf u Žebrácky pod zemjú zvony vyzváňat.
Vet to aj lidé děíajú sami, pravil Švirák. Jak v tom proroetvjú slepého míádenca je, že neostane na světě věcéj lidí, než co sa skovajú ve křivém buče. Tož to býi takový buk v Jasenicách, a jak ho sťali, chtěli měť zas míadý tak křivý, a ten už sa jím nepodařil.
Ti Tataři že měli takové oiověnné kule na řemeňocb, zpomjél si Zgabaj. A jak jél na koni, tož tým po člověkovi hodil a slrh ho na zem.281)
Ale šak potom tadyk aj dostali řezu, vykládat Švirák Jak utékali od Hoiomúca do Uher, tož tam, jak sa ide do Hrubého") Skalníka, Vsa-cané jich zaskočili, mostek strhli a všecky do toho potoka jich vehnali a tam jich pobili, až neostalo po nich ani památky. Enom jednoho že nechali, aby šél těm ostatním vyřídiť, jak jich Vsacané uctili.
Což, památka tu po nich je — tatarka,282) připomíná! stařík Janírků. Jak krmili koně, tož ju pozrosýpali a od téj doby sa to tady tak zavrhio.283)
A já nevím de sa to vezne, rozmýšfáí Křupala. Dyť my sme pohanku na setí osívali aj obírali, a tatarky v ní potom bylo plno. To sa aj musí tak zvrhnut'.284)
Ja ono by to snáď na nájezu nebyib ani tak náj horší, leč nezeží-bruje285) sa to, mysleía Křúpalka.
Včil už ani ty pohanky sa neobrodujú taják prvéj. Dež prvéj, co sa jich síjalo! zpomínál stařík Janírků. A včil už brzo by sa včely ani neměly na čem napásť.
Všecko je včil cosi na světě ináč. Aj ty úrody Sú inačí, jak prvéj. De ste prvéj učuli, aby někom zemňáky černaly. A včil vozíte hnůj na pole, hnůj z póla. Už včil ani ty zemňáky néjsú tak dobré, jak bývaly.
278) Památné události zapisovaly se v některých rodinách, odkud šije zase jiní přepisovali. "9) Jméno studénky u cesty na Štvrti, asi půl hodiny od města. 280j vyptával se, vyzvídal. 28i) „Za Volhou kolem ohňů praskajících To v noci loupežníci seděli ... A každý chválí těžký svůj kistén." Kisten jest těžká koule, připevněná na dlouhe'm řemene; jesti to nejnebezpečnější zbraň tamějších loupežníkův. Puškin, Bratři loupežníci. Překlad Durdíkův str. 53. 2Sl) Tatarka — plevel pohance podobný i zrním, jež má však tvrdou slupku. 283) povstalo a rozpleme-irilo se. Moli sa zavrhnu v kožuše, chrobáci v trnkách a pod. 2S4J zkaziti se. Z pohanky stane se tatarka. (Tak se za to má.) i85J žíbrovať — odstraňovati slupky z pohanky.
