Šak to pozná zemůáky: keré sú pěkné hladké, tož sú aj lepší než ty jamovité.

Z toho přišli na hladné roky. Co sa lidé tedorá najedli zmjaty. Choďúvalo sa nad Jubanovú nad ptanušky2S6j a vařívala sa z nich cha-mula287) a tak sa bidaéili. A to esce inde bylo horší. Šak ze Slovák lidé chodili na zhniíé zemňáky, co jich tady nechtěly ani prasata žhrať — a ty jedli. A zpoměli si aj na ,pana milosťpána' — jak bývalo v zámku plno pedynlrů a kočišů — a na Jozefa císařa, jak být na Vsetíně za sú-keníckého tovaryša a dyž odchodil, tom, co s ním tkal, nechal za stativy dukát na památku.*]

Bilo sa devět hodin.

Devět — jak by na kosíři uťáí, pravil Švirák, a chlapa s penězy nic.89)

Ja, tak, tak, přiřek stařík Janírků. Abyhme sa pobírali. Já šak od půnoci čujii každú hodinu kohúty kokohřkať,49) už ten spánek za malého ďácha287) stojí; jak má čtověk ošum křížků na zádoch, je toho co nésť. Ale tož přeca, jak nezdřímnu před půnocú, nic sa nevyspím.

A my to děíárne zas toť s Franckem taják v téj Ameryce: jak lehnem, hněď spíme, jak stanem, hned' jíme, smíl se Svirák.

A tož, co už utíkáte? Mohli sie ešče posedět, zdřžala**) jich Křúpalka.

Ja my to držíme ešče po vojensky. Pravda, Jozefe? pravil Krňa. Veť on nosit ešče aj vukle'-88) od téj doby, co přišel z vojny.

Tož sa tam vyprovoďte, vyprovoďte! volala za němá Křúpalka.

Křupala vyšel za besedářama až na náspu.

A přiďte zas na besedu! volal za němá.

Ja, šak, šak. Přiď aj ty k nám aj s Rozárú, pořečnovaťsi.

A nech otevřité chvíiu, nech, pravila Křúpaíka laťkoví, dyž sa vracáí z venku. Ghlapiska cmáňáte,289) šak by tu moh čagany věšať. Ledvá si člověk odkašle.

Ták! A tož slará Baďurka zas kuří ráno, že si lehčéj odkašle, smíl sa jí tatik.

Ešče dožínij. Dyť až tlo290) je záíté od kúra.

Stromy byly jak mléko a voněly po celém městě. Chrústi břňali5} kole nich a ogaři jich čásali292) četinú.293) Trávníky už byly pěkné; měly husy co čagat.294) Dyž v sobotu na svatvečér roby zametly před-naša,295) tož to bylo taják v ráji.