No to byta komedyja u pána Šěepána Ryša: malí po groši, hrubí. groš!32'ia) smíía sa Galetčena. Ja, vykládám Rozáře o muzice. Dyž ona nidy nepříde, podívať sa na syna přeca.

Eh, ono je to dycky co k čem. Ti mladí majú už iné na mysli, než ti staří, a staří, ti majú zas své.

Sak ták, Rozáro, dobře máš, přisvíčál3-2b) Marušák. Mladí z mladýma a staří ze starýma. Tož de ti to mám uťať?

Tanu, nějaký pěkný kúsek ně daj a kúsek kosti na polévku.

A tož dyť já su také stará a chodím, praviía Galetčena.

Což ty — chodíš tam s cérkama. Kolik že ty si číceš už?

A už ně táhne na pátýaštyrycátý.

Hleď a tož mně na třiapadesátý. O Jozefě ně roky dochodíja.

Také to ešče néjsú všecky roky.

Já neřáda bych, aby už. byly všecky. Ale dosť jejich. Veť už bych-já také nelézíá přes plot k muzice, jak dysi. Naši ně přikázali, abych dávala na děti pozor, šli na jarmak; tatíček nám zamk vrata, a jářku: děti, tu máte ščípalky32J) a hrajte sa, a já hybaj k muzice. Ale šak sera potom vydržala2') hrubě.

(Pokračování.)

Málo známé rázovité obětiny železné podařilo se zachrániti důst. p. P. Vine. Grossovi, kaplanu v Dolní Vltavici, jenž celou sbírku těchto obětin (18 kusů) r. 1898 kdesi na faře vltavické nalezl a museu rodného města svého Jindř. Hradce ji věnoval. Dolní Vltavice (něm. Unter-Wuldau) jest městys na levém břehu Vltavy, jižně od Horní Plané položený a asi 20 km. od Krumlova vzdálený. Byla to původně česká vesnice, již r. 1275 zemřelý purkrabí Hrzo založil, po němž pak Hirzov nazvána byla. Jméno to pozměněno r. 1355 v Horzov,*) r. 1384 v Herzov (Heršov). Teprve roku 1505 uvádí se osada tato poprvé pod jménem Wltawicze v české listině, v kteréž Pelr z Rožmberka, pán na Krumlově, vesnici tuto právem městským obdařil. Původně byla tedy nejen tato osada, ale i celá okolní krajina česká, jak zjevně dokazují česká jména osad okolních: Radčín, Habichov, Olšina, Potok, Dvůr, Bližná a Světlík. Poněmčení Vltavice a krajiny okolní stalo se nepochybně po válce 301elé. Farní chrám sv. Linharta měl svého faráře již r. 1384.