Až do r. 1632 jsou dějiny koslela toho neznámy. Správu duchovní zde konali praemonstráté z kláštera v Drkolné v Horních Rskousích až do r. 1723, kdy svěřena kněžím světským. Nový kostel vystavěn byl r. 1767. Ježto tento farní chrám byl sv. Linhartu, patronu dobytka, zasvěcen, ujal se zde, v době již neznámé, obyčej, obětovati ve výroční den svátku sv. Linharta, připadající na den 6. listopadu, železné figurky různých domácích zvířat jako na př. koňů, krav, ovcí a vepřů. Obětování -těchto zvířátek konalo se dle sdělení důst. p. P. V. Grosse takto:

V předvečer svátku sv. Linharta obstaral si každý, kdo obětovali chtěl, u tamního kostelníka příslušnou železnou figurku domácího dobytčete za 2 až 5 kr. Měl-li kdo doma nemocného koně, krávu, vola, ovci nebo vepře, koupil si železnou figurku tohoto zvířete a položil ji druhého

Železná kráva z Křemže. Kreslil Frant. Lego.

dne na hlavní oltář sv. Linhartu zasvěcený, s tím zbožným úmyslem, aby dobytek jeho na přímluvu tohoto světce ode všeho neštěstí a všech nemocí chráněn byl. Po obětování byly tyto obětiny s olláře kostelníkem odstraněny a uschovány. To konalo se každého roku v den svátku sv. Linharla až do r. 1875, kdy zajímavý tento obyčej bývalým farářem vllavickým zrušen byl. Železné obětiny vltavické jsou forem dosti primitivních, prací neumělou některého místního kováře. Některé z nich dosti dobře vystihují podobu krávy, koně neb vepře, jiné jen nepatrně. Velikosti jsou různé, zdélí od 10—18 cm., tloušťky pak 2—10 mm. Po výtce hranatý trup vykován jest s hlavou a ocasem z jediného kusu železa tyčového, uši, nohy a rohy jsou k hlavě a trupu buď přivařeny nebo přinýtovány. Vyformování těla provedl kovář prostě jen perlíkem a dlátem; toliko asi u 2 kusů použil k tomu též pilníku. Z uvedeného vyplývá, že vltavická železná obětní zvířátka, me^i nimiž napočítal jsem 12 krav, koně a 4 vepře, co do významu svého kulturního, nemohou býti zto-