tožňována s tak zvanými »železnými kravami«,*) kteréž prý byly jakýmsi viditelným znamením či symbolem právního pojmu servitulu, »železnou kravou« zvaného a kteréž služebností tou stížená rody na statku svém prý přechovávati musely. Pátral jsem již od jubilejní výstavy po takové-železné kravičce zpjména v archivech farních v jižních Cechách. Dočt ti jsem se loni o prázdninách v pamětní knize fary jesenické (okres sedl-čanský) na stránce 47. záznamu, že v Jesenici bylo takových železných krav 51, nicméně nenašel jsem tam ani jediné takové figurky železné kravičky.

Byl jsem proto velice potěšen, když důst. p. P. V. Grossem semnou bylo sděleno, že v archivu farním v Křemži nalézá se podobná železná kravička, jiná pak že jest v knížecím schwarzenberském archivu v Krumlově. Farní úřad v Křemži ochotně mně přenechal zajímavý tento exemplář k prozkoumání a porovnav formu jeho s kravičkami vlta-vickými, shledal jsem následující: Kravička křemžská co do tvaru podobá se více koníkovi nežli krávě. Kravičky vltavické mnohem více vystihují tvar skutečných krav. Šíje její jest jako u koně značně do výše vyklenuta, i boltce ušní jsou jako u koně »ušima stříhajícího« vztyčeny, rohů pak figurka naprosto nemá a není známky, že by jich také dříve byla měla. Zdá se, jakoby celá figurka z jednoho kusu prutového železa vykována byla, čímž liší se od vltavických, k jejichž trupu rohy, uši a nohy jsou přidělány; profil však trupu jest rovněž obdélný jako oněch vltavických. Dle silné vrstvy rzi, jíž figurka táto celá jest pokryta, soudil bych, že kravička křemžská jest staršího původu kraviček vltavických.

Selská síň česká v Museu království Českého v Praze, pokud ml známo, faké ?e honosí zujímavou obětní kravou železnou.

Zároveň s »třemi králi« chodí »pastýři«, kteří však nejsou původu místního, jak je patrno z nářečí, ovšem již nečistého. Jsouce oblečeni v ženskou košili a sukni, mají jako ozdobu přes ramena po. pás z tuhého barevného papíru »držáky« (=r šle), mnohdy různými barevnými výstřižky zdobené. Na hlavě strmí koruna podoby homole cukru, na níž je nalepeno různých obrázků svatých a jiných ozdob. V ruce drží každý hůl taktéž barevným papírem oblepenou. Pastýři postaví se do kola průměru asi 60 cm tváří k sobě, udeří

holemi do středu kola a zpívají: